(ČR) Praha
Cestovatel, horolezec, učitel přírodovědných předmětů, instruktor sportů v přírodě (alpské outdoorové kurzy pro mládež, lyžařské kurzy), organizátor horolezeckých expedic - Himálaje, Andy, Pamír, Aljaška, USA.
V Himálajích, v Peru, v USA a na Aljašce průvodce trekových, cyklistických a sea-kayakových akcí. Dopisovatel časopisů s outdoorovou tematiku. Moderátor několika ročníků Festivalu alpinismu, spolupracovník outdoorových firem doma a v USA.
Zakladatel Outdoor teamu, spolku pořádajícího outdoorové, přírodovědné a poznávací kurzy, zájezdy a expedice zejména pro mládež.
V posledních letech občasný tvůrce grafického designu a webdesignu pro subjekty doma i v zahraničí (USA, Kanada).
Srdcem indián, u kamarádů Náčelník, s druhým domovem v Nepálu, amerických prériích i v aljašské divočině.
Email: honza@janvestak.cz
Instagram: @janvestak
Twiter: @JanVestak
Matterhorn, Pallaviciny - Grossglockner, Mont Blanc mnoha cestami vč. skialpinistického výstupu a sjezdu, V stěna Grand Zebru, S stěna Marmolady vč. zimního výstupu, zimní výstup S stěnou Wildspitze, zimní výstup Dachstein, řada dalších výstupů v rakouských a italských Alpách
Talkshow na TV Noe v cyklu Outdoor Films - Rozhovor o horolezeckých a cestovatelských expedicích, ale i o tom, jak vést děti ke zdravému životnímu stylu. Premiéra 2024, TV Noe
Rozhovor o lezení v Himálajích, přátelství a hledání vlastní cesty - předvánoční rozhovor na serveru Outfanatic z r. 2013
Nezapomenout na obyčejné vandrování - rozhovor pro slovenský server Expedition.sk z r. 2006
Rozhovor na téma hory - společné povídání s Dinou Štěrbovou, Jiřím Novákem a Petrem Košatou pro magazín Outdoor z r. 2002
Sedíme s kamarádkou v jejím krásném domě uprostřed americké divočiny.
Stejně jako loni a předloni probíráme politiku, cestování, triky ve Photoshopu, nápady na další kajakářská dobrodružství a končíme tradičně povídáním o emigraci.
Když Jana kdysi emigrovala, mohla si vzít do letadla jen 20 kg svých věcí. Zbytek zůstal za železnou oponou.
Při každém návratu z USA se mi vzpomínka na Janino vyprávění vrací.
V duchu sčítám, přebírám, balím a vyhazuji. Co by asi tak bylo těch mých 20 kg věcí, na kterých mi opravdu záleží?
A co byste si zabalili vy?
„...Možná je pravda, jak tvrdila máma, že každý má v horách svoji nejoblíbenější výšku, krajinu, která se mu podobá a kde se cítí dobře.
Ta její byla nepochybně les v 1500 metrech, smrky a modříny, v jejichž stínu rostou borůvky, jalovce a rododendrony a schovávají se tam srnci.
Mě víc lákaly hory, co přijdou potom: alpské louky, bystřiny, rašeliniště, vysokohorské byliny, pasoucí se zvířata.
Ještě o něco výš vegetatace zmizí, až do začátku léta všechno přikryje sníh a převládající barvou je šedivá skal, žilkovaná křemenem a vykládaná žlutí lišejníků. Tam začínal svět mého táty...”
„...Vstupovali jsme na posvátné himálajské území, a proto bylo od tohoto místa dále zakázáno zabíjet a jíst zvířata. Takže už jsem neviděl slepice kolem domů ani kozy na pastvinách.
Byly tam jiné, divoké, spásající trávu na srázech, měly srst až na zem a bylo mi řečeno, že to jsou himálajské modré ovce. Hory plné modrých ovcí, opic připomínající paviány a na nebi pomalé ponuré siluety supů.
A přece jsem si tam připadal jako doma.
I tady jsem doma. Kde končí les a kde už jsou jen louky a kamenná moře.
To je nadmořská výška, kam patřím a kde se cítím dobře...”
Paolo Cognetti - Osm hor