cestovatelský web
AKTUÁLNĚ
blogy
zprávy
Nejsme bohatí na peníze, jsme bohatí na zážitky. Jsem moc rád, že s tímhle parťákem to takhle máme nastavené oba úplně stejně. A taky, že naše podzimní vandry na sever jsou už každoroční pravidelnou tradicí.
2350 dětí… To je součet všech dosavadních účastníků našich kurzů pořádaných Outdoor teamem do letošního podzimu. Velké číslo, dlouhá historie a obrovská radost. Radost z nadšených dětí, která nabíjí a která se nikdy neomrzí. Stejně tomu bylo i letos. Podmínkami to byl jeden z nejtěžších kurzů historie: 8°C, déšť po většinu dní. Na náladě ani na programu se to ale nepodepsalo. Posuďte sami. Snad ta atmosféra bude přenositelná i z krátkých instagramových videí i z rozsáhlé fotogalerie ze všech 4 dnů kurzu.
Před dvaceti lety jsem kamarádovi a rodinnému známému Zdeňku Chvojovi pomáhal s přípravou cesty do Himáláje a Tibetu.
O tom jsme pak také většinou vedli všechny naše debaty, když jsme se někde potkali. Jenže já až do letoška vůbec netušil jednu velkou věc,
na kterou díky Zdeňkově skromnosti nikdy nepadla řeč. Zdeněk se po své sedmdesátce rozhodl dojít na severní i jižní pól na lyžích a to se mu to také povedlo.
V květnu o tom vychází jeho knížka, moc rád ji zde doporučuji, koukněte.
"Cestopisný příběh fyzika, který po sedmdesátce dosáhl na lyžích obou pólů. Osobní zážitky a také fakta a podrobnosti z polárních expedic vedoucích k zápisu v Guinnessově knize rekordů.
Součástí knihy je i vyprávění o měsíčním pobytu na stanici Eco Nelson v Antarktidě."
Je čas to odtajnit. Je to vysoký a je to krásný. Tak jsme to vždycky chtěli. Expedice Chopicalqui 2024… Vracím se do vysokých hor. Chyběly mi moc. Uděláme všechno pro to, aby to vyšlo. Jako vždycky: "Všichni zpátky živí, všichni zpátky zdraví, všichni zpátky jako kamarádi."
Dá se cestovatelko-horolezecko-učitelský život shrnout do jednoho rozhovoru? Odjížděl jsem na povídání do ostravské TV Noe s radostí, pohodou a nadějí, že to půjde. A se stejnými pocity se i vracel. Tak snad dobré znamení... Myslím, že televizní mise byla splněna.
Poslední rest z léta - fotky z rodinného putování Amerikou. Z putování zemí, která se za poslední léta tolik změnila, přesto pro mě stále zůstává zemí svobody, překrásné přírody a jak říká kamarádka z Montany z Big Sky: “Zemí velkého nebe”. Howgh.
Ještě pár veselých příběhů z letošní Ameriky:
- Na imigračním poprvé zažívám pohodu a legraci. Mám přes rameno kytaru a úředník se usmívá, jestli prý hraju něco od Boba Dylana.
Jasně, že hraju. Tak jsem vpuštěn do USA...
- Stopuji v neoprénu po splutí Colorada. Staví hned první auto. Omlouvám se, že jsem špinavý a kape ze mě voda. Řidič s úsměvem: “Hey dude, it's a jeep. Don't worry.”
- V hostelu v LA pode mnou na palandě spí člověk a děsně chrápe. Celou noc na něj mlaskám, ale vůbec to nefunguje. On ráno: "Hi, I'm Charlie and I'm theft.”
Fotky z kajaků v Americe…
Naše letní kajakářské dobrodružství v USA pomalu končilo. Nechávám v Yellowstone u jezera svůj kajak. Píšu na něj fixou, že je "k dispozici, zdarma, v dobrém stavu". Skvěle mi sloužil, tak ať slouží dál. Podepisuji se jako Honza a připisuji svou mailovou adresu. Co se dělo dál, se dozvídám až teď na začátku prosince. Doslovné znění mailu, který mě absolutně nadchnul, potěšil i mile šokoval přikládám na samostatné stránce s videem z letošní kajakářské části Ameriky.
Ptám se několika náhodných lidí v San Franciscu, jak se vlastně správně vyslovuje název jejich města. Většina odpovědí zní:" Říkej to tak, jak se ti to líbí." Tak nějak hezky to charakterizuje tohle svobodomyslné město a vysvětluje, proč se sem tak rád vracím. Do videí jsem přidal spojená videa z našeho rodinného amerického putování. Fotky budou brzy následovat.
Někdy se to tak sejde: skvělé děti, počasí, nálada, pohoda. A letos se to sešlo... Shodli jsme se s instruktory, že to byl jeden z nejlepších kurzů za posledních několik let. Krátké shrnutí na videu a ve fotogalerii.
Kamarádi: "Ty už se tam rovnou přestěhuj."
Já: "Tak jo…"
Kajaky, příroda, kamarádi, rodina. Prostě "All In One" aneb
letošní dva měsíce za oceánem.
All inclusive není hotel a jídlo a bazén a bar a animační program. All inclusive je kolo, hory nad jezerem, noci pod hvězdami, den stará bageta a víno nad Gardou s kamarádem, který to má stejně jako já. Souhlasíš, Pavle?
Sedím večer na lavičce pod olivovníkem u románského mostu v Cenize - kousek od Arca v Itálii. Jsem tu sám, je devět večer. Na obzoru silueta starobylého městečka, na lavičce vedle mě skoro dopitá lahev červeného vína. Trochu se nudím, tak dávám na Instagram videa z dnešního dne. Během několika minut blikne první zpráva. Kde jsi? Popisuji opuštěnou lavičku pod olivovníkem naproti mostu. Odpověď: Tu lavičku znám, tam to mám rád. A za chvilku další kamarád a opět: Tu lavičku znám,... A pak ještě jeden a zase to samé. Navzájem se neznali. Nakonec to byl skvělý večer, psali jsme si všichni ještě hodinu. Lavička a průniky našich kočovných životů to všechno skvěle propojily.
Říjnový týden plný velkých zážitků. Jeruzalém, město, kde má každý kámen svou historii... Západní zeď, Chrámová hora, Via Dolorosa, chrám Božího hrobu a Golgota, Olivetská hora, Getsemanská zahrada. Taky Betlém, Bansky, Mrtvé moře, Tel Aviv a mnoho dalšího. Krátká videa i fotky jako vzpomínka.
Pravidelně jsme na Aljašce v tuto dobu prožívali mořské bouře, nenadálé zvraty počasí, prudké deště, zimu a s tím spojená mořsko-kajaková dobrodružství, kdy šlo často hodně do tuhého. Až na letošek. 14 dní ve slunci, v bezvětří, 14 dní s viditelností přes 150 km, 14 dní dovolené jako v Chorvatsku. Jen ta destinace byla výrazně lepší. Aljaška na mořském kajaku v těchto nevídaně příznivých podmínkách byla skvělá, pohodová, radostná. Navíc v hvězdné sestavě s Honzou a Pavlem. Myslím, že je ta atmosféra vidět i na instagramových videích a fotkách.
Kam jinam po skončení čtvrnáctidenního dobrodružství na Aljašce než na baseball do San Francisca, na cyklovyjížďku přes Golden Gate Bridge, do vyhřátého písku Santa Monicy nebo mezi hvězdy v Hollywoodu i mezi bezdomovce na přesto krásné Venice Beach. Fotky a Instastories z druhé části amerického putování.
„Žádný den, kdy je člověk na cestách, není promarněný.” Letos naše cesty na tradičním vandru po Lužických horách směřovaly na skalní hrad Sloup a Panskou skálu.
V r. 2008 začala evoluce tohoto webu. Chtěl jsem umístit pod jednu střechu všechny své dosavadní cestovatelské stopy, které volně bloudily internetem. Google jich tehdy našel přes 900. Stačilo zadat Jan Vesták. Kolik jich je dnes, netuším.
I po letech ta původní ambice trvá. Chytit tu pavučinu podstatných i nepodstatných okamžiků mých cest, plánů, textů a fotek společným vláknem zde.
Je to otisk mého života. Odpověď na základní cestovatelské otázky "Kdo jsi, kam jdeš a odkud přicházíš." Kronika, kudy vedou moje cesty. A všech kamarádů, kteří se mnou cestují, lezou, jezdí na kajaku nebo na kole. Je fajn nebýt na cestách sám. Vážím si toho.
Za poslední roky navštívilo web kolem 50 000 ojedinělých návštěvníků. Pochopil jsem, že to už nejsou stránky jen pro mě a pro mé nejbližší cestovatelské kamarády.
Vím, v době Youtuberů se statisícovou návštěvností, je pár desítek tisíc pořád jen malou kapkou v moři. Přesto se mi zatím nechce vypustit web do zalidněných vod sociálních sítí. Daleko větší dobrodružství je stavět ho tak nějak jednosměrně. Kdo chce, najde si... O to je pak každá vaše návštěva cennější.
Mám vždycky radost, když napíše někdo neznámý, že se chce setkat a poradit, protože odjíždí tam, kde to já znám o trochu líp. Je příjemné vracet, co jsem já sám kdysi bral plnými hrstmi. Je to jako když vezmete stopaře, protože i vás před pár dny někdo svezl. Aby ten poměr braní a dávání zůstal zachován.
A také vím, že osobní zkušenost, kontakty a pocity nejdou downloadovat. Ty se sdílejí live.
"Cestovat znamená žít. To ostatní je jenom čekání." To jsem nevymyslel já, i když podle toho už dlouho žiju. Tím sloganem se zase trochu vracím k těm zmíněným youtuberům. Díky za inspiraci, Kovy a Martine...
Vítejte na redesignovaném webu. Snad bude stejně přehledný jako ten původní. Přibalil jsem mu na daleké internetové cesty podobu, která ho snad odliší od všech prefabrikovaných šablon. Chtěl jsem to po svém, jinak, snad webdesignérsky neotřele. Obsah, směr a důvod se ale nemění.
Kdo jsi, kam jdeš a odkud přicházíš...
Při cestování stejně jako v životě dochází k tomu, že se některé cesty potkávají, aby se za čas zase rozešly. O to víc si vážím všech, kteří byli a jsou spolu se mnou na stále stejné On the road.
Dokud bude s kým, bude vždycky i kam.
A bude trvat tento web.
Na začátek stránky