Nadmořská výška McKinley je umocněna blízkostí severního pólu - Lezecká sezóna a počasí - Registrace expedice a poplatky - Nejčastěji se padá na "Autodráze", nejznámnější je Orient Expres - Trhliny patří na Denali k největším - Omrzliny - Doporučované vysílačky, kterými je možné přivolat záchranu - Letadla, psí spřežení, ... - Žádné odpadky - Soběstačnost - Horská nemoc

Nadmořská výška McKinley je umocněna blízkostí severního pólu

McKinley je považována díky nižšímu tlaku vzduchu na vrcholu v důsledku své zeměpisné šířky za sedmitisícovku, a to ještě navíc "zatraceně studenou".

Nejčastější příčinou onemocnění a nehod na Mount McKinley je vysoká nadmořská výška. Ti, kteří již v jiných oblastech světa lezli na vrcholy přesahující výšku 6000 metrů, mohou nadmořskou výšku Denali (6194 m) podceňovat a považovat ji za nevýznamnou. Nicméně zemská atmosféra je na pólech tenčí než na rovníku a na vyšším (jižním) z obou vrcholů Denali s jeho 6194 metry je díky 63°04'10" severní šířky tlak vzduchu teoreticky srovnatelný s vrcholy o výšce nad 6500 metrů. Ve skutečnosti ukazuje barometr ve 14.200 stopách (4260 m) něco málo přes půl atmosféry. Teoreticky představuje půl atmosféry výšku cca 5400 m ve 30° severní šířky, tedy na úrovni Himalájí. K tomu se přídávají značné výkyvy tlaku, jež mohou být ve výšce 14.200 stop každodenní, a které mohou být ekvivalentem změny výšky o 500 stop nahoru/dolů. Navíc, tyto výkyvy dále narůstají během špatného počasí.
    Himalájští veteráni tvrdí, že se cítili, jako by byl vrchol ve 22.000 až 24.000 stopách (6600 až 7200 m).

Lezecká sezóna a počasí

Na začátku sezóny (duben a květen) jsou lezecké podmínky lepší, počasí je ale divoké. Pro červen a červenec (pozdní sezóna) jsou charakteristické obrovské a mnohem méně přemostěné trhliny...

Lezecká sezóna na Denali trvá od dubna do července. Obecně platí, že na začátku sezóny (duben a květen) je méně srážek, ale mnohem větší zima, s prudkým větrem od severu, který obvykle doprovází čistou oblohu. Trhliny překlenují tenké sněhové mosty, horní část Denali je obvykle pokryta tvrdým sněhem. Lezecké podmínky mohou být na začátku sezóny lepší, počasí je ale divoké. Červen a červenec (pozdní sezóna) jsou teplejší, ale je více mraků, více srážek, trhliny jsou méně přemostěné a chůzi může stěžovat hluboký, nový sníh. Je zajímavé si všimnout toho, že ti, kdo lezli ostré hřebeny na jižní, jihovýchodní a východní straně Denali, hlásí méně problémů s trhlinami a lavinami v dolní části hory (pod 14000 stop) na začátku sezóny, než v pozdní sezóně. Nejlepší počasí pro lezení na Denali je v červenci, kdy je počasí v horních partiích hory mírné a stálejší a nízko ležící mraky mohou pokrývat okolní krajinu. Většina horolezců je na hoře od poloviny června do poloviny července.
    Během lezecké sezóny nikdy nenastává opravdová tma. Začátkem dubna je na 63st. severní šířky v nulové nadmořské výšce sedm hodin tmy (čtyři a půl hodiny uprostřed dubna a dvě hodiny na konci dubna). Velká nadmořská výška Denali prodlužuje periodu stmívání a umožňuje tak lézt po celých 24 hodin bez čelovek. Ve skutečnosti je možné vidět z vrcholu Denali za letního slunovratu o půlnoci slunce. Ačkoliv leží Denali 179 mil jižně od polárního kruhu, obraz slunce se zdá být výš v důsledku vysoké výšky hory, která se kombinuje s atmosférickým odrazem (násobeným nestandardními podmínkami nízkých teplot a nízkého tlaku vzduchu) a elipsoidním tvarem Země. Jinak řečeno je možno za letního slunovratu z vrcholu Denali vidět Slunce z odvrácené strany Země - "at solar low point" (přibližně ve 2 hod ráno místního času).
    Špatné počasí je normální. Nejlepší strategie je pohybovat se s celou skupinou v dolních partiích hory (pod 14.000 stop) pomalu a to i navzdory špatnému počasí. Pokud se na Denali nacházíte vysoko (nad 14.000 stop), lezte v případě dobrého počasí rychle nahoru nebo rychle sestupujte a noste s sebou přitom týdenní zásoby jídla a paliva pro případ, že se počasí vrátí do normálu (= zhorší). Nad 14.000 stopami je na Denali všemohoucím vládcem počasí.

Velké bouře, ke kterým dochází na Denali, vznikají na Aleutských ostrovech v severním Pacifiku.

Tichomořská tlaková výše ("Pacific High") severně od Havaje se může pohybovat severním směrem do Aljašského zálivu, způsobujíce, že aleutské bouře se pohybují severovýchodním směrem napříč Aljaškou, místo aby se pohybovaly východně napříč severním Pacifikem. Denali, nejvyšší hora v oblasti Aljašky (je možno diskutovat o tom, zda ne i nejvyšší hora světa), je vystavena náporu těchto bouří, pohybujících se ven jihozápadně.
    Tyto bouře je ale relativně lehké předpovědět. Prvním a nejdůležitějším ukazatelem je teplota vzduchu. Noční (nebo pravděpodobně bychom měli říct „při soumraku“) teploty ve velkých výškách se pohybují hluboko pod 0°F během dobrého a čistého počasí. Špatné počasí přináší vyšší teploty, které se blíží k 0°F a pravděpodobně mohou být i vyšší. To je obvykle doprovázeno kruhem okolo Slunce nebo Měsíce (24 hodin před bouří), poté vysokými cirrusy ("mares tails") a zvedajícím se větrem (12 hodin před bouří). Když bouře udeří, očekávejte vítr o síle hurikánu (80-100 mil/hod a více) s hustým sněžením po celý příští týden. Všechny tábory, zvláště ty, které jsou nad 14.000 stopami, musí být dobře zakopány, s masivními sněhovými zábranami proti větru, které zcela obklopují stany, v případě roztrhaného stanu postavte iglú. Není to žádné přehánění. Očekávejte, že s vámi bude bouře na Denali pořádně cloumat.
    Nikdy nepodceňujte potenciální sílu nebo délku bouře na Denali. Dejme tomu, že je expedice ve výškovém táboře a je připravena jít na vrchol. Rámo se však objeví cirrusy a je relativně teplo. Vzdejte se vrcholu, rozbijte tábor a přesuňte se na více chráněné místo v nižších partiích hory a to ještě před tím, než bouře vypukne. Jinak po pěti nebo sedmi dnech intenzivního a stresujícího počasí nad 17.000 stopami už možná vaše skupina nebude mít sílu sestoupit a nechat vrchol za sebou.
   

Pamatujte, že dobré počasí na Denali znamená hodně nízké teploty...

Dobré počasí na Denali znamená nízké teploty. Není neobvyklé vyrazit k vrcholu za dobrého počasí s teplotami vzduchu od -20°F do -30°F, pravděpodobně během dne stoupajícími téměř až k 0°F. Dalším jevem týkajícím se počasí jsou čočkovité mraky - čepičky. Ty se vyskytují, když vlhký vzduch z oceánu udeří na horní partie hory, kde je obrácen vzhůru, ochladí se a zkondenzuje, vytvoří v okolí vrcholu mlhu, vítr a/nebo sníh; přičemž další okolí Denali může být úplně čisté. Obvykle toto nastává náhle odpoledne a postupně zmizí s ochlazujícím se vzduchem, jak se Slunce noří na obloze níže s přicházejícím večerem. Prosím, nemyslete si, že vám navrhuji, že by horolezci měli lézt do mraku-čepičky a očekávat, že zmizí, až dorazí na vrchol. Podmínky uvnitř mraku-čepičky mohou být velice intenzivní a kdokoliv, kdo vleze dovnitř, riskuje svůj život.
    Během lezení je vhodné sledovat počasí každý den. Horolezci z horské služby na Denali doporučují dělat si psané poznámky o nočních teplotách, změnách na výškoměru, větru a mracích. Poznamenejte si denní čas, kdy se objeví čočkovité mraky nad Mt.Foraker nebo Denali. Odhadněte výšku jejích spodních okrajů a poznamenejte si, kdy zmizí. Po všech těchto studiích byste měli dobře porozumět tomu, jaké je typické chování počasí na Denali, a to ještě před samotným útokem na vrchol.
    Diskuse o předpovědích počasí se může zdát jako zbytečná, protože správce základny Kahiltna každý den vysílá oficiální předpověď počasí, kterou opakuje i rangerský camp v Genet Basin. Nicméně jednou se stalo, že camp manager a rangeři neobdrželi oficiální předpověď počasí. V tom případě zaměstnanec národního parku vysílal radiem to, co vypadalo jako oficiální předpověď a bylo založeno na jeho vlastních pozorováních počasí na Denali za poslední 2 týdny. A jak to bylo přesné!

Omrzliny

Pokud se něčí noha nebo ruka nezahřeje ani po hodině lezení, očekávejte omrzliny. Bolest je varovným signálem pro okamžité zahřání končetiny v podpaží nebo na něčím holém břiše. Používat tuto metodu na zahřívání hlubokých omrzlin, které jsou signalizovány bílou pokožkou tvrdou jako led, je pozdě.

Nadmořská výška je nejčastější příčinou onemocnění, zatímco omrzliny představují nejčastější zranění. Každá omrzlina je sama o sobě neúspěchem a problémem (nedá se vyléčit) a pravděpodobně většina lezců, kteří je nejen na McKinley utrpí, opouští horu, aniž by je zmínili ve zprávě o výstupu. Omrzlinám se dá předcházet nejen teplým oblečením, ale také správnou výživou. Být dobře najezen, s dostatečným množstvím tekutin a dobře aklimatizován je mnohem důležitější než nejmodernější oblečení a výbava. Na McKinley je nezbytná "třetí" bota, tj. úplné izolační převleky přes boty. Uvnitř pod převleky použijte pouze duplexy správné velikosti (pěna vnitřních botiček s uzavřenými buňkami se může ve výšce roztahovat) a k tomu pár teplých ponožek se zvláštní vystýlkou a izolací proti vlhkosti. Mnoho lezců si s sebou bere pár "vrcholových" ponožek, které neoblékají dokud nenastane den útoku na vrchol.
    Pravidlem by mělo být, že pokud se něčí noha nebo ruka nezahřeje ani po hodině lezení, očekávejte omrzliny. Příznaky začínají studenýma nohama/rukama tak, až se to vyvine v bolest. Bolest je varovným signálem pro okamžité zahřání končetiny. (Ti, kteří bolest ignorují, mohou najednou ucítit teplo v rukou a nohách; ve skutečnosti však jejich končetiny znecitliví a dostanou těžké omrzliny.) Zahřívání je nejsnazší udělat tak, že umístíte ruku do podpaží někoho jiného nebo položíte holou nohu na něčí břicho, dokud se nezahřeje. Nestyďte se požádat svého kolegu o tuto službičku a nestyďte se nabídnout ji postiženému. Pokud to nepomůže, vraťte se zpět. Vrchol Denali nestojí za omrzliny.
    Používat tuto metodu na zahřívání hlubokých omrzlin, které jsou signalizovány bílou pokožkou tvrdou jako led, je pozdě. V tomto případě je nejlepší nechat ruku nebo nohu zmrzlou, dokud nebude možné postiženou končetinu rychle zahřát v teplé lázni (100 - 108 stupňů Fahrenheita). Toto je třeba provádět až tam, kde může být celé tělo postiženého udržováno v teple po celou dobu ošetřování (a to i po něm) a odkud může být postižený evakuován, aniž by musel jít po vlastních nohách. Toto ošetření je velmi bolestivé a po rozmrznutí musí být postižený dále léčen, aby se zabránilo dalším škodám. Omrzlinám je třeba zabránit za každou cenu, a to i za cenu obětování vrcholu.

Nejčastěji se padá na "Autodráze", nejznámnější je Orient Expres
(Popisy cest West Rib, Washburn Route a Orient Express jsou k dispozici na zvláštní stránce)

Pád z hory odpovídá klasické představě velkého nebezpečí v horolezectví a patří k nejčastějším nehodám na Denali. Orient Expres - netaktní, hrůzné označení - je ohledně pádů nejznámější, ale nejvíce lezců spadlo na "Autobahn" (autodráze), traverzu mezi 17.200 stopami a sedlem Denali na cestě Washburn Route. První pád se tady odehrál v roce 1960. Nepochybně se na tom podílelo vyčerpání a špatná aklimatizace, ale velkou chybou byla absence sněhových kotev mezi lezci. Tento typ nehod se na Denali opakuje se znepokojující frekvencí. Dalším faktorem přispívajícím k nehodám je používání lyžařských hůlek místo cepínů. Zastavení pádu lezce cepínem je slušný výkon, s lyžařskými hůlkami je ale naprosto beznadějné.

Trhliny patří na Denali k největším

Horský vůdce Gary Bocarde popisuje Peters Basin na Denali jako "velmi děravý ledovec a já mám na mysli velmi, velmi děravý!" Prostě je tam spousta děr a trhlin. Trhliny na Denali jsou rozsáhlé a záludné. Hodně pádů do trhlin je špatných - oběť visí volně na laně hluboko usazená za hranou převislého okraje. Trhliny mohou být široké 60 - 100 stop přemostěné zimní slabou, studenou a tenkou nafoukanou sněhovou deskou a neavizované propadávajícím se povrchem, který dává najevo trhliny v jiných oblastech. S postupující sezonou mnoho hodin denního světla vytváří vlhké, rozbředlé sněhové podmínky a sníh padající v červnu a červenci nijak znatelně nezesiluje pár zbývajících mostů. V pokročilejší sezoně je lepší chodit v nižších partiích hory v brzkých ranních hodinách. Lezci by měli zůstávat během zastávek vzájemně navázáni na napnutém laně a dostatečně vzdáleni, aby byl v případě pádu do trhliny postižen pouze jeden člen, ne celá skupina. Sáně by měly být přivázány k nákladu (ne přímo k lezci) a k lanu tak, aby mohl být náklad lezcem hozen přes palubu. Místa kempů musí být vedoucím lanového družstva dobře prozkoumána ještě před tím, než dorazí další lezci, odvážou se od lana a založí tábor. Každý lezec, který opouští prozkoumanou plochu musí být zajištěn.

R.J.Secor v průvodci Denali Climbing Guide uvádí: "Myslím si, že většina lezců nemá vůbec představu, jak těžké může být zachraňovat někoho z trhliny." Teoreticky má CxZ kladka poměr 6:1 - 1 kilo tažné síly nazvedne 6 kg váhy postiženého. Takže by teoreticky stačilo vyvinout sílu 15kg na vytažení 100kg lezce. Ve skutečnosti snižuje tření i v té nejefektivnější kladce její poměr cca na 2,5:1. Takže 40kg tahu na 100kg zachraňovaného.

Záchrana někoho z trhliny není jednoduchá. Nelze se ji naučit z knihy a člověk by se ji neměl zapomenout naučit, ikdyž ji zatím nepotřebuje. Záchrana z trhliny nepatří mezi nejpůvabnější horolezecké techniky, ale každý z týmu by si ji měl skutečně vyzkoušet. Pokud vám chybí pravá trhlina, přehoďte si staré lano přes větev stromu nebo přes hranu balkonu, přivažte na konec 100kg závaží a vyzkoušejte si, kolik síly je ve skutečnosti potřeba na záchranu této váhy. Obzvláště pro skupiny složené pouze ze dvou lezců je důležité, zkoušet si toto znovu a znovu před příchodem na Denali.

Doporučované vysílačky, kterými je možné přivolat záchranu

Doporučované vysílačky jsou 3 až 5ti watové přístroje s CB channel 19 (27.185 MHz). Tato frekvence je monitorována správou národního parku Denali v Talkeetně a ranger campem na Washbourn Route. Na severní straně Denali se používá CB channel 7 (27.035 MHz), který se začíná monitorovat od poloviny května.

V případě, že po poctivém zhodnocení stavu není expedice schopna sama vlastními silami zvládnout krizovou situaci, měla by hledat pomoc nejdříve u lezců, kteří se nacházejí nejblíže. To ovšem vyžaduje obezřetnost, protože schopnosti a síly jiné expedice nemusí na takové úrovni, jakou by si situace vyžadovala; lezci z různých zemí také nemusí mluvit společnou řečí. Každý z horolezců by měl poskytnout pomoc tomu, kdo ji potřebuje, ale bohužel to nebývá vždy pravidlem - a to díky "vrcholové horečce" (summit fever) a nedostatku soucitu s postiženými. Pokud všechno ostatní zklame, teprve potom nastává čas zavolat pomoc prostřednictvím vysílaček.
    Doporučované vysílačky jsou 3 až 5ti watové přístroje s "citizen band (CB) channel 19 (27.185 MHz) crystal". Tato frekvence je monitorována správou národního parku Denali v Talkeetně a ranger campem na Washbourn Route, který je ve výšce 14.200 stop. Piloti, kteří létají na ledovec, tuto frekvenci během letu také monitorují, stejně tak jako manažer v základním táboře (BC) na Kahiltně, který každý den vysílá předpověď počasí. Na severní straně Denali je potřeba také CB channel 7 (27.035 MHz) crystal. Tento kanál se začíná monitorovat od poloviny května.

CB frekvence je závislá na přímé viditelnosti a proto může být někdy potřeba přesunout se na jiné místo...

CB frekvence je závislá na přímé viditelnosti a proto může být někdy potřeba přesunout se na jiné místo (někdy stačí pár metrů), aby se podařilo zachytit základnu. Nebo třeba jiná expedice zachytí zprávu a předá ji dál rangerům. Každopádně by zpráva měla být krátká a výstižná: název expedice, povaha mimořádné situace, počasí na místě, přesná poloha a výška, počet horolezců, kteří mohou být nápomocni a bezprostřední plány expedice.

Registrace expedice a poplatky

Povinností pro všechny členy expedice, kteří se chystají na McKinley a Mount Foraker, je registrace 60 dní před zahájením výstupu. Kromě toho se Národnímu Parku Denali platí zvláštní horolezecký poplatek 150 USD za každého člena expedice.

Přestože ústředí Národního Parku Denali (Denali National Park and Preserve) je umístěno na území parku na severní straně hory, všechny horolezecké aktivity řídí rangerská stanice (National Park Service ranger station) v Talkeetně. Na stanici (nebo internetu) je možné získat registrační formuláře a spolehlivou brožurku Mountaineering: Denali National Park and Preserve.
    Povinností pro všechny členy expedice, kteří se chystají na Denali (a Mount Foraker), je registrace předem a to 60 dní před zahájením jejich výstupu. Ti, kdo se nezaregistrují předem, mají smůlu a lézt na Denali a Mount Foraker ten rok nemohou; neexistují žádné vyjímky.
    Kromě toho, že je nutné se registrovat předem, se Národnímu Parku Denali platí zvláštní horolezecký poplatek 150 USD za každého člena expedice, jejímž cílem je Denali nebo Mount Foraker. Nejedná se o pojištění v případě záchrany. Peníze jsou použity na to, aby správně fungoval program, řídící horolezeckou činnost v národním parku.
    Veškerá korespondence expedice s rangerskou stanicí v Talkeetně musí být prováděna jednou osobou, v ideálním případě vedoucím expedice. Každá expedice musí mít své vlastní jméno, které by mělo být krátké a jasné. Každý horolezec jednotlivě musí vyplnit registrační formulář, který kromě jména, adresy, adresy pro oznámení o nehodě atd. určuje jeho nebo její významné předchozí výstupy (pozn: zdůraznit výšku). Vedoucí expedice sebere všechny registrační formuláře do jednoho paklíku :-), přiloží nevratnou a nepřevoditelnou zálohu 25 USD za každého člena výpravy a pošle vše Talkeetnské rangerské stanici. Osobní šeky nejsou akceptovány, platební karty Visa, MasterCard, nebo platební příkaz ve prospěch "Denali National Park and Preserve" ano.
    Zbývající částka 125 USD na horolezce (kterou je možné zaplatit kreditní kartou, peněžním příkazem, cestovními šeky a hotovostí v USD) se platí při kontrole expedice na rangerské stanici v Talkeetně. Jeden nový člen expedice může být přidán nebo nahrazen později. Nový člen musí zaplatit zálohu a předat vyplněný registrační formulář nejméně 30 dní před zahájením expedice.
    Každá expedice na Denali nebo Mount Foraker musí projít před zahájením výstupu kontrolou osob na rangerské stanici v Talkeetně a to i v případě, že plánuje výstup ze severu. Každý horolezec musí předložit svou fotografickou identifikaci. Horská služba (Mountaineering Rangers) podá horolezcům stručnou informaci o jejich plánované výstupové cestě a nastíní podmínky na hoře. Ujistí se, že vybavení a materiál výpravy je odpovídající (dotazem, ne kontrolou), shrne zásady bezpečnosti a nebezpečí vysoké výšky z lékařského hlediska a nabídne své rady. Heed this orientation to Denali and subarctic mountaineering. Příslušníci horské služby nemusí být oblečení v předepsané uniformě, jsou to však všichni zkušení horolezci, kteří lezli na Denali, a je pošetilé ignorovat jejich doporučení.
    Posledním krokem je opět se ohlásit na stanici v Talkeetně po ukončení expedice. Bude proveden zápis o těch, kteří vystoupili na vrchol a důvody, proč vrchol nebyl dosažen, včetně nehod, zranění nebo nemocí.

Žádné odpadky

Denali trpí obrovským vlivem člověka. Každý rok zlézá horu více než tisíc horolezců, z toho přes 80 procent jde Washburn Route. V Národním parku Denali je povinností, aby všechno, co bylo do oblasti přineseno, bylo odneseno také zpátky. Navzdory tomu byla podle zaměstnanců parku v posledních letech odstraněna z Washburn Route celá tuna odpadu!
   

Mnoho výprav za sebou nechává s dobrými úmysly (ale naivně) nadbytečné potraviny a plyn ve skrýších pro ostatní expedice, které toho mohou mít kritickou potřebu. Skrýše jsou ale zřídkakdy použity tak, jak bylo původně zamýšleno, a končí jako odpad vysoko na kopci.

Nejlepší způsob pro horolezce, jak omezit jejich vliv, je minimalizovat to, co si s sebou berou na horu. Skupiny, které si přinesou nadbytečné vybavení, potraviny a plyn, aby byly připraveny na jakoukoliv eventualitu, to budou mít mnohem těžší, až budou zbytky potravin odnášet z hory. Mnoho výprav za sebou nechává s dobrými úmysly (ale naivně) nadbytečné potraviny a plyn ve skrýších pro ostatní expedice, které toho mohou mít kritickou potřebu. Skrýše jsou ale zřídkakdy použity tak, jak bylo původně zamýšleno, a končí jako odpad vysoko na kopci. Horolezci, kteří za sebou úmyslně zanechají takovou tajnou skrýš, budou předvoláni horskou službou. Nadbytečnou potravu a plyn je vhodné předat jiné výpravě osobně. Ta pak získaný materiál buď použije, nebo odnese z hory pryč. Nejlepší ze všeho je podle správců parku nemít na kopci nic zbytečného.
    Další problém s tajnými skrýšemi je ten, že často zmizí - ne, že by byly vykradeny jinými horolezci, ale kvůli krkavcům či mohutnému sněžení. Potrava, palivo a vybavení, které mají být přeneseny do vyšších táborů (nebo ponechány dole pro pozdější použití) musí být dobře zahrabány a označeny. Tajnou skrýš zakopejte nejméně 3 stopy hluboko, nejlépe pod nějakými velkými sněhovými bloky. Pak ji označte třemi proutky svázanými k sobě, nebo ještě lépe 6 stop vysokým kůlem, nahoře zakončeným proutkem (někteří zkušení horolezci působící na Denali skrýš označují avalanche beacon). Obojí, zakopanou skrýš i proutek, označte jménem expedice a předpokládaným datem návratu. Ve skutečnosti je moudré označit všechno jmény horolezců a jménem expedice. Mnohokrát se ztracený nebo přemístěný materiál dostane zpět k vlastníkům pomocí horolezecké šuškandy :-)
    Na Washburn Route může mít výprava jídlo a palivo na max. 25 dní, na Muldrow Glacier nebo jakékoliv cestě ze severu může mít zásoby na 35 dní. Na člověka a den se počítá zhruba 2 pounds (pound = libra; 0,45 kg) (maximálně) jídla a 0,25 quart (quart = tuplák, 1/4 galonu, tj. 1,13 litru) white gas nebo kerosinu1). Například čtyřčlenná skupina mířící na Washburn Route, která má 360 pounds (pound = libra; 0,45 kg) jídla a 60 quarts (quart = tuplák, 1/4 galonu, tj. 1,13 litru), tj. 15 galonů paliva, toho má pravděpodobně příliš mnoho. Pro takovou skupinu by mělo bohatě stačit 200 pounds jídla a 24 quarts (6 galonů) paliva.
    Další způsob, jak minimalizovat vliv horolezců, je přebalit veškerou potravu do plastikových sáčků. Neforemné a neskladné balení z obchodu může přidat až 25 procent k čisté váze jídla. Pro horolezce je to mrtvá váha, která musí být vynesena nejen nahoru, ale také dolů a pryč z hory. Mnohem efektivnější je přebalit veškeré potravinové zásoby do plastikových sáčků. Když se potravina zkonzumuje, je lehké pytlík stočit do malého kompaktního balíčku a odnést ho dolů z hory. Papír a lepenkové karbice se mohou spálit, ale je to špinavý způsob a výsledné hromady popela značkují sníh od sazí černými skvrnami stejně, jako když jsou chyty při skalním lezení upatlané od magnézia. Mnohem účinnější a k životnímu prostředí ohleduplnější je - než pálit papír - odnést si plastikové pytlíky.
    V "Genet Basin" může tábořit v červnu více než 200 horolezců a správa parku ("Denali National Park and Preserve") zde prozíravě nainstalovala suchý záchod (pit latrine, prostě nějaká jama, která slouží jako hajzl). Musí se používat a to pro obojí, pevnou stolici i čuránky :-). V tábořištích, kde latrina není, kálejte přímo do pytlíků podléhajících rozkladu působením mikroorganismů (biodegradable bag), pak je zauzlujte a hoďte do trhliny. Do trhlin může být shazován jen lidský odpad, nikdy ne smetí. Každý člen expedice by měl močit v každém tábořišti na stejné místo (je tam napsáno, že se máme pokaždý trefit do tý samý svojí vyčůraný skvrny :-), které si může označit proutkem.
    Vážným problémem na Denali z hlediska ochrany přírody a bezpečnosti jsou lana zanechaná v technických cestách. V Japonském kuloáru na Cassin Ridge bylo v jednu dobu najednou 12 různých fixních lan. V roce 1974 jeden z horolezců spadl a zahynul proto, že důvěřoval starému fixu. Kromě fixů v klíčové stěně Washburn Route (o které se každou sezónu starají the guide concessionaires) musí být všechna fixní lana odstraněna.
    Výstup na Denali vyžaduje odpovídající množství času a peněz. Cílem každého horolezce je vrátit se z vrcholu bezpečně domů. Neexistuje žádný důvod, aby se titéž horolezci nemohli zavázat k tomu, že zanechají horu čistou. Odnesení svých vlastních odpadků z hory vyžaduje mnohem méně úsilí, než dosažení vrcholu. Pokud je vše dobře naplánováno a zorganizováno, je nejen možné, ale dokonce velmi jednoduché, minimalizovat vliv každéhohorolezce na kopec. Všichni z nás musí učinit rozhodnutí opustit Denali čistou.

Redukuj riziko
Horolezectví je nebezpečné ve své podstatě a nebezpečí lezení na Denali je násobeno navíc odlehlostí, počasím, výškou a ledovci. Toto nebezpečí bude přítomno vždy, ale existuje mnoho možností, jak riziko redukovat.
    Žádná xpedice na Denali není buď správná nebo nesprávná. Je to série rozhodnutí, přičemž každé rozhodnutí má mnoho důsledků. Nikdo není imunní proti katastrofě, ale s realistickým posouzením rizika a upřímného odhadu dovedností, sil a slabostí skupiny mohou horolezci svým správnými rozhodnutími významně rizika snížit.

Letadla, psí spřežení, ...

Horolezci na Denali mají k dispozici 8 leteckých taxislužeb. Zkontaktujte je, abyste získali informace o jejich aktuálních cenách, o jejich požadavcích v souvislosti s depozitem a službami, které nabízejí. Ceny okružních letů mezi Talkeetnou a základnou na Kahiltně nebo ledovcem Ruth jsou víceméně stejné, ale ceny jejich dalších služeb se dost liší. Tyto služby mohou zahrnovat jak leteckou tak pozemní dopravu mezi Anchorage a Talkeetnou, ubytování přes noc a vše, co souvisí s bezpečným uložením věcí v Talkeetně. Navíc si od těchto společností můžete koupit benzín, mapy a pruty. Je možné si vypůjčit CB radia, sněžnice nebo sáně.
    Letadlo pojme 3 horolezce - včetně jejich vybavení. Ti, kteří letí na základnu na Kahiltně obdrží od letecké služby kartičku do BC, na které bude uvedeno jméno expedice, počet půjčených saní a množství koupeného "white gasu". To je předáno správci Kahiltna BC, což je osoba, kterou v sezóně zaměstnávají všechny letecké služby z Talkeetny, které přistávají na ledovci. Správce BC předá expedici jejich saně a palivo, určí jim spižírnu ("cache site") - zde zanechte jídlo na 5 dní - a také místa pro stany. Po skončení výpravy se u správce opět ohlašte. On vám zavolá airtaxi, řekne jim, že jste připraveni k odletu z BC, a předá jim aktuální informace o počasí. Odletět přitom můžete s jinou leteckou službou, než se kterou jste přiletěli.
    Saně, které si můžete půjčit od leteckých společností, jsou jednoduché a levné plastikové dětské saně - takové, které se používají při hraní na sněhu (někteří horolezci utratí spoustu peněz a přivezou si na Aljašku saně, speciálně navržené pro túry na lyžích jenom pro to, aby zjistili, že se jim nevejdou do letadla). Saně vám možná půjčí s postranicemi a dostatečným množstvím provazů pro bezpečné uvázání vašeho nákladu, ale nespoléhejte na to a přivezte si vlastní. Postranice do tvaru V by měly být nejméně tak dlouhé, jako je horolezec vysoký. Uvažte kus konopného popruhu kolem vašich batohů a připevněte k tomu všemu postranice karabinou se zámkem. Přivezte si s sebou navíc prusíkovou smyčku, abyste připevnili konec saní k lezeckému lanu.
    Na území aljašské divočiny je zakázáno přistávání letadel. Je zakázáno i nošení nákladu na koních nebo mulách. Psí spřežení do saní je povoleno na Denali pouze se svolením správce.
    Na severní straně Denali funguje komerční doprava prostřednictvím saní tažených psím spřežením. Jídlo pro expedici je zabaleno do dřevěných beden nebo pěti-galonových barelů a ty jsou poslány letecké službě do Talkeetny. Zásoby jsou pak letadlem převezeny do Kantishny, kde si je převezmou týmy mající na starosti psy, a uchovají je během první poloviny jara, aby je vyzvedli později během lezení. Od letecké služby mohou být objednány a uchovávány také zásoby paliva. Prázdné dřevěné boxy, plastikové barely, kanistry od paliva a další věci použité expedicí musí být buď úplně spáleny nebo odvezeny horolezci pryč.

Soběstačnost

Nejdůležitější je, aby každá expedice byla soběstačná. Všechna rozhodnutí výpravy by měla být založena na principu zachování soběstačnosti. "Žádná expedice nesmí spoléhat na pomoc někoho cizího v případě nouze. Výstup plánujte s ohledem na svoji soběstačnost a lezte také pouze tak, aby byla neustále soběstačnost skupiny zachována. Cokoliv jiného, včetně vrcholu, je až na druhém místě," zdůrazňuje R.J.Secor v horolezeckém průvodci.
    Mnoho lezců má mylnou představu, že nejen stovky jiných horolezců na Washburn Route, což je nejpoužívanější výstupová cesta k vrcholu Severní Ameriky, ale také viditelná přítomnost pracovníků Denali parku, jim poskytují jakousi "záchrannou síť". Tato mylná představa je navíc posílena zaplacením zvláštního horolezeckého poplatku před zahájením expedice, existencí rangerského campu v Genet Basin a helikoptérami, které provádějí zdánlivě rutinní lety mezi Talkeetnou a rangerským campem v Genet Basin.
    Zvláštní horolezcký poplatek je vybírán zaměstnanci národního parku na pokrytí nákladů vyplývajících z horolezeckého programu, v žádném případě se nejedná o pojištění pro případ záchranné akce. Rangerský camp ve výšce 14.200 stop je určen na pomoc horolezcům v časném rozpoznání horské nemoci, koordinaci záchranných akcí prováděných aklimatizovanými zaměstnanci horské služby, zlepšení komunikace mezi Denali a Talkeetnou a zamezení unáhlených a zbytečných záchranných akcí. Jinými slovy, poplatek, ranger camp a helikoptéra jsou pro lidi, provádějící záchranné akce. Chápejte horolezecký poplatek jako daně a camp rangerů jako požární zbrojnici. Nikdo nepovažuje daně za svůj vlastní příjem a požár ve vlastním domě neriskne jenom kvůli tomu, že existují požárníci. Takhle však uvažuje hodně lezců na Denali.
    Kromě toho nikdo nemůže předpokládat, že záchrana přijde hned na zavolání. Ve skutečnosti může trvat dost dlouho, než se záchranáři dostanou na místo a připravená a soběstačná expedice může výrazně změnit výsledek takové nenadálé situace.
    Dalším společným omylem je spoléhání na jiné expedice. Najdou se takové expedice, které vyráží na výstup bez adekvátních zásob a vybavení, a očekávají, že vyžijí z nadbytečných zásob jídla a paliva, které přinesly sestupující expedice. Nebo expedice vyrazí za jinou skupinou, spoléhajíc, že ví, kde se nachází, co dělají a co se děje. "Mnoho lidí prochází životem tak, že spoléhá na laskavost cizích lidí - ale tohle není cesta, jak vylézt McKinley," varuje Secor.
    Nejlepší způsob, jak zachovat soběstačnost výpravy, je udržet partu pohromadě. To je důležité zvláště v moderní době, kdy je mnoho expedic složeno pouze ze tří nebo čtyř lezců. Dá se říct, že rozdělená skupina je slabší a zranitelnější. Dole pod horou nemusí být část skupiny schopna sama zvládnout záchranu svého kamaráda z trhliny. Každý má individuální schopnost aklimatizace - dobře aklimatizované (ale netrpělivé) lezce to může svádět k výstupu do vyšších táborů nebo dokonce k výstupu na vrchol s tím, že nechají ostatní udělat vlastní pokus o výstup později. Často se potom stane, že v některém z výškových táborů chybí některé ze základních a nezbytných vybavení (fungující vařič, adekvátní jídlo a palivo, nebo lopatka), což mívá fatální následky. Mnoho skupin se rozdělí, protože jsou členové příliš fixováni na vrchol. Místo pokořování vrcholu by na prvním místě mělo být přání dostat se z hory dolů bez zranění nebo onemocnění. Základem pro výstup do dalšího tábora by měla být dobrá aklimatizace, dobře se nakrmit :-), dobře se napít (ne alkoholu :-() a odpovídající vybavení a zásoby. Teprve pak může začít zdolávání vrcholu.

Horská nemoc

"Mnoho horolezců přijíždí na McKinley pouze se dvěma týdny dovolené a vystupují příliš rychle. Tak krátká doba nepřestavuje čas dostatečný pro vylezení hory ani při ideálních povětrnostních podmínkách, což bývá zřídka," píše se v horolezeckém průvodci Denali Climbing Guide. "Tito lidé, přijíždějící z Evropy a Asie, přitom mohou potřebovat celých 7 dnů jen na cestu do Talkeetny, let na ledovec Kahiltna a návrat zpět."