McKinley (západní strana), červeně West Rib, oranžově Washburn Route. (foto z knihy World Mountaineering)

Popis cest je zpracován podle knihy Denali Climbing Guide

Označení "vlevo" a "vpravo" v popisech cest jsou brána z pohledu čelem k vrcholu popisované cesty. Aby se zabránilo nejasnostem, je uváděn i absolutní směr, např. "vlevo (severovýchod)".

Obtížnost cest
Obtížnost cest byla označena pomocí Aljašského systému obtížnosti od Boyda Everetta. Tento systém hodnocení cest na Aljašce a Yukonu je založen na délce cesty, objemu technického lezení, nadmořské výšce technických obtížností a míře vystavení objektivnímu nebezpečí. Délka nástupu nemá vliv na hodnocení cesty.

Alaska Grade 1 (stupeň 1) přestavuje jednoduchou cestu na nižší hoře Aljašky nebo Yukonu, kterou je možno dokončit během jednoho dne. Je zbytečné dodávat, že na Denali (tj. McKinley) není žádná cesta Alaska Grade 1.

Alaska Grade 2 (stupeň 2) je náročnější lezení na nízkou horu, nebo "jednoduchá" (netechnická) cesta na vysokou horu. Jedním z principů stupnice Alaska Grade je, že cesty ve vysokých nadmořských výškách (nad 17.000 stop) jsou hodnoceny o jeden stupeň více než srovnatelné cesty na nižší hory - vzhledem k problémům s nízkými teplotami a výškou. Alaska Grade 2 jsou např. Muldrow Glacier a Washburn Route.

Alaska Grade 3 (stupeň 3) je cesta s několika menšími technickými obtížemi, typicky ne těžší než stupeň 4 podle Yosemite Decimal System (YDS). Sem patří Thayer Route na South Buttress a East Buttress Route.

Alaska Grade 4 (stupeň 4) je cesta se zajištěným, obtížným lezením. Příkladem jsou Relity Rib a West Rib.

Alaska Grade 5 (stupeň 5) je charakteristická velkým objemem těžkého až extrémního lezení na dlouhé cestě. Je to například Cassin Ridge.

Alaska Grade 6 (stupeň 6) má všechny charakteristiky stupně 5, ale cesta musí být velikých rozměrů a "drsného" lezení v ní musí být mnohem více. Podle mínění Everetta patří do Alaska Grade 6 pouze cesty přes gigantické hřebeny na jižní straně Mount Logan na Yukonu. Například cesta Hummingbird Ridge na Mount Loganu je 6 mil dlouhá a nabírá více než 14000 stop po ostrém, exponovaném hřebeni. Naproti tomu Cassin Ridge na Denali nabírá 9000 stop během 2 mil.

West Rib - Alaska grade 4
West Rib (Západní žebro) na jihozápadní straně vyrůstá o 4.500 stop (cca 1400 metrů) výš na úseku jen o málo delším než jedna míle. Horní část této cesty se zvedá o 3.900 stop také na úseku jen o málo delším než 1 míle. Kousek pod jižním vrcholem (tj. vyšším z obou vrcholů McKinley) se na Football Field setkává s Washbourn Route (normální výstupovou cestou). West Rib je oblíbená technická cesta, ne tak strmá jako Cassin Ridge na jižní straně. Prvně byla zlezena během 12 dní Petem Sinclairem, J. Breitenbachem, B. Corbetem a B. Buckinghamem v červnu roku 1959. První zimní výstup se podařil Ch. Sassarovi a R Frankovi 11.března 1983.
    Cesta začíná výstupem kuloárem na JV straně žebra - jedná se o klíčové místo lezení. 1200 stop vysoký sněho-ledový kuloár (40-50 stupňů) vede na hřeben žebra. Vylezte několik stovek stop na žebro, tvořené sněhovým převisem, do tábořiště na sněhové polici vlevo od hřebene ve 12.300 stopách. Pokračujte nahoru hřebenem, přejděte první ledovou kopuli ve 12.400 stopách, která je následována druhou ledovou kopulí přibližně ve 13.500 stopách (možné místo pro tábořiště). Nad druhou kopulí se sklon svahu zklidňuje. Sledujte hřeben žebra až do 14.000 strop na úpatí skalní ostruhy. Překročte bergschrund (trhlina) a pokračujte nahoru obtížnou skalou, která je následována 500 stop dlouhým ledovým kuloárem do tábořiště v 14.800 stopách. Mixové lezení potom vede na vrchol hřebene v 15.300 stopách, odkud je rozhled přes celý Genet Basin a Washbourn Route.
    West Rib se stáčí doprava a leze se po skalách a sněhu podél hřebenové vlny horní části hřebene do exponovaného tábořiště v 16500 stopách (někteří horolezci se přesouvají doleva a táboří v trhlině kvůli lepší ochraně před větrem). V 16900 stopách je další exponované tábořiště. Cesta pokračuje nahoru po hřebeni, kde končí širokým sněhovým svahem, přibližně v 18000 stopách. (Kuloár, který padá dolů do leva, je Orient Express; 16 horolezců, kteří zahynuli při pádu dolů Orient Expressem, spadli mezi 17600 a 19300 stopami.) West Rib pokračuje nahoru a doleva napříč tímto širokým sněhovým svahem do horního kuloáru po levé ruce. Tento 40-50 stupňový kuloár končí v 19500 stopách, kde se kde se po chvíli chůze východním směrem dostanete na Washbourn Route, křižující Football Field bezprostředně pod vrcholem. Většina skupin raději sestupuje Washbourn Route ze 16000 stop, než původní cestou West Rib.

Western Direct Start varianta - Alaska grade 4
Tato varianta byla zlezena poprvé v červnu 1972 Sueko Inouem, Mitsuko Toyamou, Michiko Sekitou, Nobue Yajimou a Sachiko Watanabem. Vystupuje se hlubokým ledovým kuloárem na západní straně West Ribu na jeho hřeben do 13.000 stop.

Southwestern Direct Start varianta - Alaska grade 2
Byla poprvé zlezena v roce 1977 skupinou z Alpského klubu univerzity v Hosei. Vystupuje se mixovým kuloárem na jihozápadní straně West Ribu.

West Rib, varianta z Genet Basin - Alaska grade 3
To je nejběžnější varianta, kterou se leze West Rib. Míří jihovýchodně z tábořiště ve 14.200 stopách na Washbourn Route přes Genet Basin do horní části West Ribu, se kterým se setkává v 15.500 - 16.500 stopách. Musí se překročit několik velkých trhlin v horní části Genet Basin, ale žádné jiné obtíže zde nejsou, kromě nebezpečí lezení ve 20.000 stopách v subarktických zeměpisných šířkách. Tato varianta byla poprve zlezena 8.srpna 1975 Masaaki Hatakeyamou, Akio Shojim a Teruzo Nakamurou.

Washburn Route - Alaska grade 2
Tato cesta, nejpopulárnější ze všech, je běžně zmiňována jako "West Buttress. Na Washburn Route byla přejmenována nejen na počest Henryho Bradforda Washburna, Jr., ale také proto, aby nedocházelo k záměně této cesty se skutečným, fyzicky existujícím "Západním pilířem" (anglicky West Buttress) jižního vrcholu Denali.

Cestu objevil Washburn, který ji v roce 1947 popsal v časopise "American Alpine Journal" jako možnou novou cestu k vrcholu. Roku 1949 ji pro Úřad námořního výzkumu (Office of Naval research), který hledal kratší a lehčí cestu do sedla Denali (Denali Pass) kvůli výzkumu kosmického záření, zkoumal Washburn ze vzduchu. V roce 1951 společně s Williamem Hackettem a Jamesem Gale dosáhli 10.července všichni tři vrcholu. Skupina byla předtím letecky dopravena na ledovec Kahiltna Terrisem Moore, který byl v té době prezidentem "University of Alaska". Ostatní členové expedice Henry Buchtel, Barry Bishop, John Ambler, Jerry More a T.Melvin Griffiths dosáhli vrcholu 13. a 14. července poté, co přišli k hoře od "Zázračného jezera" (Wonder Lake) přes sedla Peters Pass a Kahiltna Pass. První zimní výstup uskutečnili Art Davidson, Ray Genet a Dave Johnston 1.března 1967.

Cesta představuje 15,5 mil (25km) a kolem 13.500 stop (4050m) převýšení. Celkový čas, který je nutný k dosažení vrcholu a k návratu, se pohybuje od 14 do 30 dní. Cestou Washburn Route jde k vrcholu přibližně 80 procent ze všech horolezců, co lezou na Denali a není vůbec neobvyklé, že v jeden okamžik se na této cestě nachází najednou více než 300 horolezců. Mezi horolezci, a to hlavně těmi, kteří nikdy na této cestě nebyli, stále panuje mylná domněnka, že se jedná o lidmi přecpanou, špinavou a odpadků plnou cestu, po které je možné se s dřinou doplahočit k nejvyššímu vrcholu Severní Ameriky. Většina z těch tisíců horolezců, kteří přešli po této cestě, ale odvedli významný kus práce, co se týče udržování hory v čistotě. A ačkoliv je cesta zaneřáděná až do výšky 15.000 stop (4500 metrů), nad Genet Basin začíná být velice hezká. Čelní stěna mezi 15.000 a 16.000 stopami (4500 a 4800m) je vyzývavá a když po ní vystoupíte na exponovaný hřeben horní partie Západního pilíře (West Buttress), vypadá to, jako byste byli celý den na vrcholu. Zbývající cesta ze 17.000 stop k vrcholu je komplikovaná a zamotaná.
    Washburn Route je klasická výstupová cesta.

Washburn Route začíná na úrovni 7.200 stop (2160 m) na jihovýchodním rameni ledovce Kahiltna v základním táboře (BC) Kahiltna. Talkeetnské letecké taxislužby spravují BC prostřednictvím radiového operátora a mohou sem být posláni i rangeři denalského národního parku. Cesta vede na východ a sestupuje z kopce "Heartbreak Hill" (což znamená, že vracející se horolezci musí vylézt 500 stop nahoru, než dojdou do BC na ledovci Kahiltna), aby se setkala s hlavním proudem ledovce Kahiltna na úrovni 6.700 stop (2010 m). Otočte se doprava (na sever) a stoupejte po ledovci Kahiltna. Nepřibližujte se k úpatí Mount Frances (10.450 stop, 3135 m), kde hrozí nebezpečí trhlin a lavin; místo toho jděte prostředkem ledovce až k prvnímu svahu (kopečku) na úrovni 7.000 stop (2100 m). R.J.Secor mu ve svém horolezeckém průvodci s oblibou říká "Sáňový kopec" (Sled Hill), protože je to místo, kde horolezci zjistí, jestli mají dobře připevněné postraňky sání tak, aby mohli jít do kopce. Sled Hill se vyznačuje sérií velkých trhlin, které je nejlepší obejít doprava (k západu). Cesta zústává ve středu ledovce Kahiltna a míří severovýchodně, než se stočí na sever k úpatí Ski Hill ve výšce 7.800 stop (2340 m). To je obvykle místem prvního výškového tábora a je běžně označováno jako "tábor v 8.000 stopách" (8000 foot camp). Ze základního tábora Kahiltna je to asi 5 mil (5km) a těžce naloženému horolezci cesta sem zabere cca 4 až 5 hodin.
    Ski Hill je označen dlouhými longitudinálními trhlinami (tzn. běžícími nahoru a dolů po ledovci, místo, aby ho přetínaly napříč). Tyto trhliny se přecházejí na jejich pravých (východních) stranách. Ski Hill dosahuje převýšení pouhých 1.000 stop na úseku delším než 1 míle. Následují další dvě míle s převýšením 1.000 stop, které vás dovedou do tábora v 9.700 stopách (3000m) pod sedlem Kahiltna. Cesta z tábora v 8.000 stopách do tábora v 9.700 stopách 4 až 6 hodin. Toto tábořiště je vystaveno silnému větru, který vane sedlem Kahiltna, a tak pokračují některé výpravy nahoru ještě další 2-3 hodiny po Washburn Route, která se stáčí doprava (na východ) a šplhá jednu míli k malé a mělké "slepé uličce" (cul-de-sac) v 11.000 stopách (3350m). Ačkoliv je toto tábořiště chráněno před silným větrem, hrozí zde pro změnu potenciální nebezpečí padajících seraků a lavin a během bouří se tady, jak se zdá, vždy nashromáždí extrémní množství napadaného sněhu. Mnoho výprav si zde schovává své lyže nebo sněžnice a tak je vhodné si sem přinést dlouhou tyč na označení skrýše.
    Svah za (z pohledu od severovýchodu) výškovým táborem v 11.000 stopách je Motorcycle Hill. Zvedá se o 400 stop výš na hřeben nižší části West Buttress. Washburn Route kříží hřeben pilíře, stáčí se doprava (na východ) a procházejíce skrz prohlubeň traversuje napříč severním svahem. Pak se točí doprava a šplhá se na Squirrel Hill do výšky 12.200 stop, kde naráží na velkou polici pod obrovskými útesy střední části West Buttress. Mezi 12.200 a 14.000 stopami je Washburn Route vystavena lavinám, padajícímu kamení a vysokému větru a táboření kdekoliv v tomto úseku není možné doporučit. Nicméně z 11.000 stop do Genet Basin je to dlouhá cesta a tak nejlepší tábořiště je zde ve 12.900 stopách v trhlině (bergschrund) (je obvykle vyplněná sněhem) na úpatí Západního pilíře (West Buttress).
    Cesta pokračuje jihovýchodně a vede k Windy Corner. Windy Corner je na Washburn Route trhlinami nejvíc posetá oblast. Cesta se zužuje a stáčí se na východ a pak na severovýchod, lemujíce jižní srázy střední části Západního pilíře. Napravo od cesty se povalují obrovské ledové bloky. Některé velké ledové trhliny se zdají, jakoby označovaly vrstevnici ve 14.000 stopách; ty se překračují na jejich levou stranu a cesta pokračuje do tábořiště v Genet Basin ve 14.200 stopách. Fyzicky silné skupiny mohou dojít do Genet Basin z 11.000 stop během 5-6 hodin, ale některé expedice potřebují 8-12 hodin.
    Ačkoliv se tábořiště nachází ve výšce 14.200 stopách, je běžně označováno jako "14.000-foot camp". Většina expedic tábořiště používá jako předsunutý základní tábor a tráví zde několik dní odpočinkem, aklimatizací a pitím dostatečného množství tekutin, připravujíce se na "útok", tj. na výstup do tábora v 17.200 stopách a nakonec na Jižní vrchol. Každé místo pro stan by mělo mít svoji vlastní 360°-sněhovou zeď proti větru (vysokou tak jako stan), mnoho expedic má oddělenou venkovní kuchyň (s větrnými zábranami, sedátky s opěradly a stoly postavenými ze sněhu). Zkušení horolezci si staví také iglú pro případ, že jejich stany rozbijou bouře, na Denali běžné. V místě tábořiště jsou jámy na záchod a každý horolezec je musí používat, pro močení i pevnou stolici. Denali National Park and Preserve tu má tábořiště rangerů, aby mohla být případná záchrana dostatečně rychlá, a aby mohla být horolezcům poskytnuta naléhavá lékařská pomoc. Kromě toho zde rangeři vysílají také předpovědi počasí a dohlížejí na pořádek.
    Washburn Route pokračuje z Genet Basin na sever a stoupá svahem vedoucí na hřeben horní části západního pilíře. Tento svah bývá v extrémních podmínkách zasypáván lavinami. Ve spodní části svahu je mnoho malých i velkých trhlin a mnoho horolezců tady chybuje, když se zastaví na rovných místech, která jsou ve skutečnosti skrytými trhlinami. Cesta vede nahoru k trhlině v 15.400 stopách, která označuje úpatí hlavní stěny (headwall), techničtější části cesty. Pro všechny horolezce jsou zde každý rok umístěna 2 fixní lana (jedno pro výstup a druhé pro sestup). (Nezavěšujte se však na fixní lana, místo toho lezte vyváženě a používejte lano jako horní jištění s jumarem připevněným k vašemu sedáku.) Horní okraj trhliny může být nakloněn pod úhlem 60°, ale svahy nad schrundem jsou 45° a vedou nahoru na hřeben v horní části západního pilíře v 16.200 stopách, obvykle známého jako "16.000-foot camp".
    Tady je několik malých míst pro tábořiště, jsou ale dost vystavena prudkým větrům Denali. Cesta se stáčí doprava (na východ) a bloudí podél skalnatého, exponovaného hřebene horní části Západního pilíře. V některých exponovaných místech zde může být několik fixních lan. Podél tohoto hřebene je důležitým mezníkem Washburn Thumb, který se nachází přibližně 16.800 stopách; kolem něj se musí přejít hluboká průrva (YDS stupeň 2) na jeho levé (severní) straně. Pak následuje krátký exponovaný travers (YDS 3) napříč severní stranou hřebene. Skály se mění z pevné, růžové žuly na černou břidlici (kolem 17.000 stop). Cesta pokračuje přes vrchol Pointu (17.230 stop) a potom sestupuje do prohlubně v 17.200 stopách, obvykle označované jako 17.000-foot camp. Nejlepší místa pro táboření jsou zde podél západního okraje prohlubně, kde skály vytvářejí ochranu před větrem. Všechny stany musí být obklopeny vysokým sněhovým větrolamem a měly by být postaveny iglú pro případ vážného poškození stanu bouří. Silné skupiny mohou do tohoto campu dojít ze 14.000 stop během 4-5 hodin, ostatní během 8-12 hodin.
    Washburn Route vede na východ napříč prohlubní a pak vede postupně se zvedajícím traverzem nahoru a doleva směrem k Denali Pass. Mnoho expedic při traverzu tohoto 30-45° svahu dopadlo jako u Waterloo. Došlo zde k více horolezeckým pádům než kdekoliv jinde na Denali. Navažte se, místo lyžařských hůlek použijte cepín a dělejte postupová jištění jak při výstupu, tak při sestupu. Svah je ráno obvykle ve stínu a nízké teploty vedou k omrzlinám. Svah je známý tím, že je ledový, ale v extrémních podmínkách zde mohou také padat laviny. Zatímco polezete do sedla Denali, přehodnoťte svoje šance na dosažení vrcholu. Pokud nelezete nejméně 300 výškových stop za hodinu, otočte se zpátky, vyplňte zbytek dne odpočinkem a pitím vody a zkuste to další den.
    Nad Denali Passem se otočte doprava (na jih) a vystupujte po široké, neurčité levé (východní) straně hřebene, vedoucího směrem Archdeacon's Tower (Arciděkanova věž). Mnoho skupin se při sestupu na tomto svahu ztratilo a je nutné, aby tato část cesty byla dobře označena pruty. To znamená umístění jednoho prutu na každých 100 stop; z Denali Passu na vrchol je potřeba nejméně 100 prutů, ze 17.200-foot campu cca 150 prutů. V blízkosti kóty 19.000 stop je na vrcholu skal severozápadně od Archdeacon's Tower umístěn senzor na počasí (první uletěl v roce 1991). Cesta obchází Archdeacon's Tower na jeho západní straně a sestupuje na Football Field, velké rovné plato v 19.500 stopách. Jděte napříč Football Field a začněte vystupovat po západní straně vrcholové čelní stěny ke Kahiltna Horn, který označuje západní konec vrcholového hřebene. Otočte se doleva (na východ) a držíce se stranou od převisů (převějí) na jižní straně hřebene vystoupejte posledních 200 výškových metrů na vrchol, nejvyšší bod Severní Ameriky. Výstup ze 17.200 stop na vrchol by měl trvat od 7 do 10 hodin, s třemi až pěti hodinami pro sestup.

Orient Express - Alaska Grade 3
Cesta vede 4.000 stop vysokým 35-45° kuloárem daleko po pravé ruce na západní stěně Denali. Je bezprostředně nalevo od horní části West Ribu.
    Zahynulo zde více horolezců, než kdekoliv jinde na Denali; k pádům dochází mezi 17.600 a 19.300 stopami. Naneštěstí se jméno kuloáru stalo napůl oficiálním: dokonce i Denali National Park and Preserve začalo tuto cestu označovat jako Orient Express. Touto cestou dolů spadli horolezci mnoha národností, protože lezli nenavázaní, nebo nezakládali postupová jištění.
    K prvnímu katastrofickému pádu došlo 29.6.1972 (skupina japonských žen, která sestupovala West Ribem - Mitsuko Toyama, Nobue Yajima, Sachiko Watanabe). První výstup byl uskutečněn 9.6.1977 Kanaďany Patrickem Morrowem a Bernhardem Ehmannem poté, co vystoupili Reilly Rib. Od té doby spadli tímto kuloárem další 2 Japonci, 5 Korejců, 4 Britové, 4 Američané, Španěl a Chorvat.