Aktuality

Zpravodajství z expedice

Ama na Radiu Beat

NOVÉ Reportáž Montana

NOVÉ Pozvánka na film

NOVÉ Trailer k filmu

NOVÉ Film

Expedice

Ama Dablam

Úspěšné české výstupy

Plány expedice

Sponzorská spolupráce

Fotogalerie

Fotky z expedice

Účastníci

Jakub Bouda

Jan Vesták

Zpravodajství z expedice

26. 11. 2009 Sen, který se stal skutečností...

Náš sen, kterým jsme poslední rok žili, se naplnil. 10. listopadu jsme se ve 12:30 hodin nepálského času dotkli himálajského nebe z vrcholku prý nejhezčí hory Himálají. Everest, Lhotse, Makalu byly v tu chvíli jako na dosah ruky. Viditelnost přes 100 kilometrů, mráz, silný vítr, velká radost, ale i respekt před dlouhou a náročnou cestou dolů.

Abychom přišli pod kopec připravení, předcházela samotnému výstupu sedmnáctidenní aklimatizace v okolí Everestu, jejíž součástí byly i dva úžasné bivaky pod širákem v 5 600 metrech. Dvě nezapomenutelné noci okořeněné ohnivými západy slunce byly důležitým okamžikem naší přípravy. Tento dobře zvolený postup nám umožnil vystoupit na vrchol Ama Dablam způsobem, který jsme si v duchu přáli a předem plánovali: bez zdržování se v base campu, bez vynášek do postupových táborů, zkrátka zkusit výstup stylem B.C. – vrchol – B.C. Tzv. „horolezectví s lidskou tváří“, jak jsme to nazývali, tj. pár dní dřiny a zbytek krásná dovolená v Nepálu, výlet dvou kamarádů do krásných a majestátních hor. Tahle vabank sázka na jeden pokus v sobě nesla i další výhodu. Nedovedli jsme si představit, že bychom ty exponované a některé technicky obtížné úseky lezli několikrát. I jednou toho bylo až dost. Z C1 až na vrchol se opravdu nejde odepnout z lana, pod nohama má člověk stále tu neskutečnou propast dolů.

Když průvodce uváděly skalní úseky VI UIAA, 75°ledy a expozici bez přestávky po celou dobu výstupu, bylo to tak, i když jsme si přáli, aby trochu nadsazovaly. V dobré sezóně bývá téměř celá cesta vyfixovaná, takže se rozhodně nemůžeme a nechceme chlubit extrémním lezeckým výkonem v šestkovém himálajském terénu. Ale i za pomoci toho kusu roztřepeného tenkého fixního lana, který se plazil po skále - která bez stupů a chytů byla vhodná spíš pro lezečky, jsme v plastových botách na nohou, péřových rukavicích, s bágly na zádech a s 50% koncentrací kyslíku měli někdy stejně dost práce. Navíc nad námi (nebo spíše pod námi) stále visel strašák mnoha set metrů dlouhého pádu – skluzavka až do base campu.

Díky našemu plánu a velmi dobrým podmínkám ve stěně z toho nakonec vyšel krásný 4 denní rychlovýstup: 1. den BC - C1, 2. den C1 - C3, 3. den C3 - vrchol - C2, 4. den C2 - BC. Máme z něj obrovskou radost, užívali jsme si nádherné lezení v pevné skále (až na několik letících balvanů) s velkou expozicí a přes všechnu obtížnost i velkou legraci a pohodu po celou dobu výstupu a sestupu. Velkou zásluhu na všem měl Ryszek Pawlovski, kamarád a legenda polského horolezectví, pod jehož polskou expedici nám umožnil schovat náš individuální plán - ať už v organizačních věcech týkajících se placení permitu, tak i ve věcech praktických, když jsme s Poláky mohli spolupracovat v logistice na kopci. A mít Ryszka po celou dobu výstupu na vysílačce a konzultovat s ním detaily byla příjemná „jistota ze zálohy“ a pro něj na oplátku pomoc pro jeho polskou skupinu, která startovala další dny po nás. Velkou radostí také byla spolupráce s výškovým Šerpou polské expedice Sonamem, i jemu patří náš dík. Zvlášť za morální podporu, když nás zcela vyčerpané a zmrzlé po 10 hodinách lezení dolezl pod C3 s pochvalou, že jsme „strong men“, nebo když nás při sestupu zachránil před nočním slaněním do C1 tím, že nás čekal s teplým čajem v C2, kde se mu v legendárním orlím hnízdě povedlo umístit na miniaturní plošinku nouzový stan k přenocování (tedy jeho jednu polovinu, druhá visela nebo spíš vlála volně nad propastí JZ stěny). Byla to opravdu dlouhá a bezesná noc. Ještě nikdy jsme se ve stanu s chlapem takhle nemačkali. Kamenná karimatka, která nám neustálým rýpáním do žeber připomínala, kde jsme, jen zdůrazňovala sílu tohoto okamžiku. Ale jak se říká, zážitek nemusí být dobrý, hlavně že je intenzivní.

I přes velkou radost z povedeného „výletu“ na tento opravdu neuvěřitelný štít v nás stále zůstává (a teď možná ještě víc) stejná pokora a respekt před touto krásnou horou, kterou si nosíme jednou pro vždy v našich srdcích. Když jsme na ni koukali po sestupu z údolí, byla zase stejně obrovská a majestátní a my tak malinkatí, jako když jsme ji viděli poprvé. Vlastně se za ty čtyři týdny expedice nic nezměnilo a to je fajn.

Děkujeme za všechny krásné gratulace, které jsme dostali, máme obrovskou radost, že se to podařilo a upřímně děkujeme všem, kteří jste na nás mysleli a drželi nám palce.

Fotogalerie bude spuštěna v nejbližších dnech, a když všechno klapne, máme i spoustu materiálu k výrobě zamýšleného filmu.

                                        Honza a Kuba

1. 10. 2009 Před odjezdem..

Sedíme s Kubou u počítače a hledáme na internetu poslední detaily k expedici. Po zadání „Ama Dablam“ zjišťujeme určitou změnu oproti jaru letošního roku. Spousta českých serverů nyní odkazuje na tento web, na kterém se na oplátku snaží ulovit žhavé novinky... Zvláštní zacyklení. Přichází tedy čas odčinit nebo alespoň vysvětlit náš dluh - informační vakuum, které jsme kolem sebe trochu záměrně vytvořili.

Dovolíme si tedy, ať jsme autentičtí, ocitovat část e-mailu, ve kterém jsme se vše snažili vysvětlit jednomu kamarádovi - redaktorovi a zpravodaji. Snad se na nás nebude zlobit, když úryvek z naší - tehdy soukromé odpovědi zveřejníme. A snad nás i vy, milí návštěvníci našich stránek, pochopíte.

„...díky za hezké přání, snad vše, co od expedice očekáváme, klapne. Všechny informace, které budeme schopni poskytnout, budou na našem webu, můžeš z něj cokoliv použít do zpravodajství. ...Každopádně je ale potřeba zmínit, že se letos pokoušíme o „vymanění se“ ze spárů toho všeho nepodstatného, co se na naše expedice za léta trochu navěsilo – umělá publicita, povinnost jakéhosi expedičního marketingu, který pak zastiňuje samotnou radost z hor a lezení atd. Prostě pod heslem rozbourání zažitých stereotypů, horolezectví s lidskou tváří, odstřižení se od nepodstatného a komerčního se snažíme odjet opravdu jen pro svou radost. Svobodně, s úsměvem, bez zmatků, nervů, zbytečných závazků. Nevíme, jestli to půjde, ale souvisí s tím i to, že v průběhu expedice budeme především lézt a těšit se z hor a teprve někdy po návratu budeme řešit zpravodajské a další věci. Takže většina aktualit asi až po návratu…Promiň. Zdraví Honza s Kubou“

21. 3. 2009 Zahájení webu

Začátkem prosince se zrodily plány, začátkem roku jsme dolaďovali detaily a domlouvali strategii, dnes je začátek jara a pomalu došlo i na  dokončování webu. Nemáme ambici zahlcovat tyto stránky popisem detailů - kdy jsme zabalili jaký sud, kolik bereme lana, kolik stanů, kolik slivovice... Nezajímavé informace. Rutina. To zajímavé se teď, půl roku před odjezdem, nachází především v dalších sekcích tohoto webu.

Máme radost, že po 4 měsících příprav můžeme napsat, že bez jakýchkoliv stresů a průšvihů je asi většina nejdůležitějších věcí hotová a začíná doba intenzivního těšení. A hlavně spolu s prvním jarním sluníčkem přichází čas trochu potrénovat.

Expedici jsme plánovali pro radost z pobytu v nejkrásnějších místech Himálaje, pro radost z lezení ve velké expozici jihozápadního hřebene Ama Dablam,  pro radost z hory, která patří k nejhezčím na světě, pro radost z pohodového plánování bez stresů, honiček a nesmyslných závazků. To všechno se zatím daří.

Horolezectví s lidskou tváří...