Nejrychlejších čtrnáct dní

24. června 2018

Myslím, že hodnocení dětí "nejrychlejších čtrnáct dní" je dobrým důkazem, že právě skončený cyklokurz na Korsice byl opravdu "nejvíc nejlepší". Sešlo se to skvěle. Děti, dospělí, nálada a pohoda i na těch nejdelších etapách. Opravdu jeden z nejlepších zájezdů Outdoor teamu za poslední roky. Díky všem zúčastněným. Fotky jsou od dneška nově ve Fotogalerii.


Kde se zastavil čas

2. května 2018

Po jedenácté na stejném ostrově. Ptali se mě před odjezdem: „A není to pořád stejné?" „Ano. Ještě, že je." Proto tam jezdíme. Stále existují místa, i na mapě Evropy, kde se zastavil čas. Vše vystihuje komentář kamarádů z jedné CK: Kvůli rezervacím kempů na Korsice musíme v kanceláři každoročně zprovozňovat starobylý fax. V 21. století.


Istanbulský vlog

22. dubna 2018

Středa 28. 3. Před čtyřmi hodinami jsem ještě učil v Praze. Teď sedím na lodi uprostřed Bosporu. Všechno se nějak zrychluje... Dřív jsme čtyři hodiny jezdili z Prahy do Špindlu. Dnes jsem za tu dobu v rozbouřených vodách Marmanského moře. Velikonoce v Istanbulu. Skvělý nápad. Původně jsem nechtěl filmovat. Nakonec ale přibaluji kameru a točím tento vlog. Proč? Vlastně hlavně pro sebe. Chci zkusit zaznamenat tu náladu, pocity, atmosféru. Jedu sám, což je vždycky trochu jiné. A tenhle vlog je opravdu čistě soukromé cvičení. Prostě dělám si radost a testuji, jestli kameru vezmu i na další cesty. Vypadá to, že určitě.


Vážná hudba v hipies obalu

14. dubna 2018

Měl jsem tu radost vytvářet grafický design obalu hudebního CD. Zita Petrak a její klavírní album vycházející v Torontu. Vše začalo přáním umělkyně: Na obalu potemnělá ulice s autorkou u klavíru, který stojí na deštěm lesknoucí se dlažbě. A výsledek? Veselá hipies zeď, kterou jsem fotil ve městě grungee v Seattle. Myslím, že to vůbec nebyl krok špatným směrem. Vážná hudba ve veselém obalu. Poslední skladbu "Mima" mám nejraději. Pusťte si... "Streets I Know..." (na iTunes)


Mezi Asií a Evropou

4. dubna 2018

Dva dny nazpátek. Sedím sám uprostřed noci na břehu moře mezi Asií a Evropou. Na břehu mezi křesťanskou a muslimskou částí světa. Přisedají si ke mně dva asi 25letí mužové. Neumí ani slovo anglicky. Opravdu ani slovo. Kurdové. Z Iránu. Nabízejí cigáro a chtějí si povídat. Nekouřím. Nabízím na oplátku zbytek whisky. Nepijou. Tušil jsem to, ale nešlo nenabídnout. Aspoň zvědavě přičichají. Pak skoro hodinu společně sedíme, pliveme do moře šlupky z piniových oříšků, kterých mají plné kapsy, a povídáme si. Ano, nerozumíme si jediné slovo. Přesto si rozumíme. Vyprávějí o válce, já o životě v Praze. Vyměňujeme si kontakty. Víme dobře, že si asi nikdy nezavoláme. Ale je to hezké gesto. Hezký poslední večer v Istanbulu. Hezké celé Velikonoce.


Školní výlet? USA!

26. března 2018

Když jsem včera doplňoval na web starší fotky z Lobuche, vzpomněl jsem si na ještě jeden rest z minula. Dokumentární video z přírodovědné expedice žáků 9. třídy do národních parků západu a středozápadu USA. Expedici jsme organizovali už dvakrát, naposledy v roce 2015. V českém základním školství naprosto výjimečné a ojedinělé. To není vychloubání se. To je jen konstatování, že školství ještě není úplně v háji. I když to tak často někde vypadá...


Lobuche Peak

25. března 2018

Měl to být jen lehký aklimatizační výstup před Pumori. Vraceli jsme se na Lobuche Peak po 13 letech. A nestihli si za ty roky všimnout, že ledovce mizejí i v Himálaji. A tak se z původně lehkého lezení po sněhových polích nakonec stal docela hodnotný podnik, z větší části ve skalách. K fotkám jsem se dostal až dnes.


Still in the sky. Still in the paradise.

7. března 2018

Cordillera Huayhuash. Před rokem nám to nešlo ani vyslovit a teď už je to historie. Čtrnáct dobrodružných dní v jedné z nejúžasnějších a nejodlehlejších oblastí světa v nás zanechal nesmazatelné vzpomínky. A byl opětovnou připomínkou, že bez přírody, hor, cestování, exotiky, kamarádství a dobrodružství by život nestál za nic. Fotky jsou zde.


Džungle

3. ledna 2018

„...nevěřil jsem, když indián s výkřikem "boa!" ze sebe najednou začal strhávat oblečení a vrhnul se za anakondou do řeky. Že tohle někdy zažiju a ještě budu asistovat?...” Požádali mě kamarádi, abych původně soukromou zprávu z našeho působení v amazonské džungli zveřejnil. Tak tady je v plném znění, chcete-li. Přeji hezké čtení a zároveň připojuji fotky ze stejných míst.


Šestnáctý outdoorový kurz aneb dokud jsou nápady

19. září 2017

I pošestnácté na stejném kurzu a ve stejných místech je stále co objevovat. Projížďka na raftech po Gosausee s výhledy na zasněžené stěny Dachsteinu byla letos přesně tím potřebným odpoutáním se od každoroční rutiny. Nevím, jestli někdo před námi už "sjížděl" na raftu Gosausee. Tipuji, že spíše ne. Že jsme ale byli historicky první, kteří zde nastupovali na ferratu z lodi, to je téměř jistota... Fotky ze všech 4 dnů zde.


Expedice Peru 2017

1. srpna 2017

Cordillera Huayhuash. Málo navštěvovaná, krásná a divoká oblast And. Místo, kde se udála horolezecká legenda Pád do ticha. Místo prý nejhezčího treku na světě. Čeká nás několik náročných dní v 5000 m výškách v sousedství velikánů Siula Grande a Yerupaja. A je vlastně jedno, jestli přívlastek "nejhezčí" je jen básnickou licencí a přehnaným tvrzením z průvodců. Jaké to bude stejně záleží na mnoha dalších okolnostech. Věřím ale, jako vždycky před odletem, že ten přívlastek naplníme opět až po okraj. V sestavě Pavel - David - Honza jsou k tomu výrazné předpoklady.


Džungle?

30. července 2017

Džungle! Všechno je někdy poprvé a prázdná místa na mapách zážitků je třeba zaplňovat. Snad nám je amazonští indiáni, lenochodi, piraně, kajmani a vopičáci pomohou poznat a zaplnit. A snad rybička candiru při našem koupání v Amazonce bude zrovna na prázdninách. Ani to radši negooglujte, pokud netušíte. Zde je krásné video přesně z těch míst, kam míří naše kroky a lodě. Pokusíme se natočit podobně hezké. Jestli nás tedy dřív nenatočí něco podobného...


Dolomity pro děti

13. června 2017

Fotogalerie ze zájezdu do Dolomit, pořádaného pro žáky šestých tříd. Sportovní program, který by dal zabrat i mnohým dospělým, nejkrásnější místa Alp, nejmodřejší nebe, spokojené děti a práce, která je víc než zaměstnání. V Dolomitech začínala před mnoha lety historie zájezdů Outdoor teamu a vracet se sem budeme jednoznačně zas a znovu.


Spreewald

29. května 2017

Původní plán lezení Stüdelgratem na Grossglockner se rozplynul stejně rychle, jak rychle se v předpovědi počasí pro Rakousko začaly milimetry očekávaných srážek měnit na jejich desetinásobky. Místo maček tedy nakládáme kajaky a vyrážíme opačným směrem - na sever. A objevujeme krajinu zaslíbenou mořským kajakářům, kteří mají k moři daleko, krajinu stovek průplavů, lagun, propustí, komárů a všudypřítomných nakládaných okurek, které jsou symbolem zdejších míst. Aby té přírody zase nebylo příliš, třetí den následuje přesun do domova evropské bohémy a punku v Kreuzbergu a Fridrichsheinu v Berlíně.


Valná hromada Outdoor teamu

17. května 2017

Podpisy stanov a zakládacích listin, to nejde udělat jen tak někde na zahrádce hospůdky. Ostatně z historie víme, do jakých průšvihů pak ty podpisy někde "U Kaštanu" vedou. A tak jsme všechny formality ohledně našeho cestovatelského a sportovního spolku zajeli vyřídit trochu dál. A jak se ukázalo, nebyl to vůbec špatný nápad. Fotky jsou zde...

CESTOVAT

ZNAMENÁ
žít

V r. 2008 začala evoluce tohoto webu. Chtěl jsem umístit pod jednu střechu všechny své dosavadní cestovatelské stopy, které volně bloudily internetem. Google jich tehdy našel přes 900. Stačilo zadat Jan Vesták. Kolik jich je dnes, netuším.

I po letech ta původní ambice trvá. Chytit tu pavučinu podstatných i nepodstatných okamžiků mých cest, plánů, textů a fotek společným vláknem zde.

Je to otisk mého života. Odpověď na základní cestovatelské otázky "Kdo jsi, kam jdeš a odkud přicházíš." Kronika, kudy vedou moje cesty. A všech kamarádů, kteří se mnou cestují, lezou, jezdí na kajaku nebo na kole. Je fajn nebýt na cestách sám. Vážím si toho.

Za poslední roky navštívilo web kolem 50 000 ojedinělých návštěvníků. Pochopil jsem, že to už nejsou stránky jen pro mě a pro mé nejbližší cestovatelské kamarády.

Vím, v době Youtuberů se statisícovou návštěvností, je pár desítek tisíc pořád jen malou kapkou v moři. Přesto se mi zatím nechce vypustit web do zalidněných vod sociálních sítí. Daleko větší dobrodružství je stavět ho tak nějak jednosměrně. Kdo chce, najde si... O to je pak každá vaše návštěva cennější.

Mám vždycky radost, když napíše někdo neznámý, že se chce setkat a poradit, protože odjíždí tam, kde to já znám o trochu líp. Je příjemné vracet, co jsem já sám kdysi bral plnými hrstmi. Je to jako když vezmete stopaře, protože i vás před pár dny někdo svezl. Aby ten poměr braní a dávání zůstal zachován.

A také vím, že osobní zkušenost, kontakty a pocity nejdou downloadovat. Ty se sdílejí live.

"Cestovat znamená žít. To ostatní je jenom čekání." To jsem nevymyslel já, i když podle toho už dlouho žiju. Tím sloganem se zase trochu vracím k těm zmíněným youtuberům. Díky za inspiraci, Kovy a Martine...

DOKUD

BUDE
s kým

Vítejte na redesignovaném webu. Snad bude stejně přehledný jako ten původní. Přibalil jsem mu na daleké internetové cesty podobu, která ho snad odliší od všech prefabrikovaných šablon. Chtěl jsem to po svém, jinak, snad webdesignérsky neotřele. Obsah, směr a důvod se ale nemění.

Kdo jsi, kam jdeš a odkud přicházíš...

Při cestování stejně jako v životě dochází k tomu, že se některé cesty potkávají, aby se za čas zase rozešly. O to víc si vážím všech, kteří byli a jsou spolu se mnou na stále stejné On the road.

Dokud bude s kým, bude vždycky i kam.

A bude trvat tento web.