Potřeboval jsem najít staré články, které jsem kdysi psal do nějakých časopisů. Naťukal jsem tedy do Googlu svoje jméno. Tím začala evoluce tohoto webu.

S hledáním sebe to mám lehké...
Jan Vesták je jen jeden a Google to ví. Jen k mému zděšení na mě vyhrabává 3 840 odkazů. 3 840 roztroušených, zmačkaných, zažloutlých útržků vyrvaných z nepodstatných i zásadních okamžiků mých cest, plánů, textů, fotek a akcí. Bylo mi těch útržků líto. Zachtělo se mi je umístit pod jednu střechu. Tak jsem ji začal budovat. Stavební povolení jsem vyjednal na adresu, která byla volná: www.janvestak.cz
Nebyl v tom problém. Jsem přece jediný. Jediný naštěstí neznamená sám. Děkuju, že to tak není. A za všechny společné akce, cesty, zážitky, expedice.

Aby se neválely po všech čertech a webech, rozhodl jsem se tu pavučinu nejdůležitějších chytit společným vláknem zde. Jinou ambici v tom nehledejte.

Nejsem z těch, kteří zatěžují internet svými uměle pěstovanými identitami a zvyšují si tak nesmyslný rating svého ega. Potřeboval jsem udělat opak. Přestěhovat se někam, kde jsem doma. Vítejte.

NOVÉ 16. 2. 2017 Pitztal - třiadvacátý

Letos už po třiadvacáté! - tradiční ukončení lyžařské sezóny na Pitztalu. Jako obvykle v sehrané partě kamarádů, rodin i partnerských dvojic. Akce je otevřená všem, ozvěte se.
Podrobné informace zde...


NOVÉ 2. 2. 2017 Mexico Baja - Robinsonův ráj

Sám na liduprázdných ostrovech uprostřed tropického "akvária" Cortézova moře. Bez jediného člověka, bez signálu, bez možnosti dovolat se pomoci, když uštkne chřestýš, kousne tarantule, zraní rejnok, dojde Corona, sežehne Slunce nebo žralok prokousne kajak. A můj Pátek, Honza, jediná živá duše v okolí, zůstává vzdálen desítky kilometrů na pevnině s rozbitým kajakem. Strach z dlouhých kilometrů na moři i obavy z neznámého světa mořských příšer se však rozplynuly hned v prvních minutách po vyplutí. Vedle kajaku se najednou vzneslo nad hladinu asi 20 plachtících rejnoků. To není pohádka. Koukněte na záběry BBC, jsou ze stejného místa na Baja a přesně toto se odehrávalo. A také lachtani, doprovázející kajak na moři i budící mě v noci ve stanu, tuňáci, mořské jehlice, svítící plankton, čtvrtmetroví krabi a spousta velkých barevných ryb modrooranžových, proužkatých, žlutých - jako když zvětšíte ty rybičky z Hledá se Nemo.

Fotky jsou z celého pobytu v Mexiku. Na kajaku toho moc fotit nešlo, když je člověk Robinson. Zvířátka nečekejte. Ty jsem si uložil na harddisk v hlavě. A příště si třeba vezmu podvodní foťák.


12. 12. 2016 Dárek k Vánocům

Po mnoha bezesných nocích s učebnicí kaskádových stylů a více než dvou měsících práce je hotovo. Web Outdoor teamu. Radost z dokončeného i radost, že náš léta fungující projekt má konečně střechu nad hlavou. Zaslouží si to. Design i html Made in Doma. Možná s drobnými nedostatky, každopádně bez stažených šablon, bez vypůjčených kódů. V lezení by se tomu řeklo On sight. Poctivě a bez jištění shora...

„S hlavami v oblacích, ale nohama pevně na zemi. Outdoor team.  


18. 11. 2016 Rafty ve Veltrusích

Koupání v listopadu? Ve Vltavě? Na divoké vodě? Se čtyřiceti dvanáctiletými dětmi? Proč ne. Škola hrou. Tak to přece říkal už Jan Ámos. Ale byl on vůbec někdy na raftu? My ano... Fotky z listopadového vodního i podvodního dobrodružství najdete zde. A ještě velké poděkování kamarádům z Adrenaline Centre! Díky.


10. 11. 2016 Ze severu na jih

V USA včera zvítězil hulvát, populista a xenofob a české zpravodajské servery už řeší, jestli to přinese Česku zlevnění vánočních dárků. Ach jo. Zůstávám tedy aspoň pomyslně v srpnových krásných amerických časech, kdy jsme při přesunu z Rainieru do Mexika projeli od severu na jih obrovský kus této skvělé krajiny.


7. 10. 2016 Od mobilů a počítačů

Nevím, jestli by kamarád a instruktor z právě skončeného kurzu souhlasil s citací z jeho hezkého mailu vč. uvedení jména. Tak to nechám bez podpisu. Ale skoro jsem si jistý, že podepsat pod následující slova by se mohl úplně každý z nás, kteří jsme letos s dětmi byli: „...Přál bych si, aby tohle dělaly i ostatní školy. Aby navracely děti k přírodě a ke sportu. Aby je trhaly od mobilů, počítačů a učili je, řečeno metaforicky, 'lézt po stromech'...

Fotky z letošního outdoorového kurzu jsou zde...


14. 9. 2016 Streets & Art & Street Art

Na některá místa musí jet člověk poosmé či podesáté, aby konečně přestal fotit to, co ostatní turisté. A tak je další série fotek z letošní expedice posbíraná mezi hippies v Haight v San Franciscu, na stěnách domů v bezdomovecké Shannon Street tamtéž, ale i v luxusních čtvrtích Seattle, Los Angeles či na Venice Beach. A ta poslední fotka, to jsou dětské boty, které ztratily svého malého majitele uprostřed studentského kampusu na proslulé Stanford University.


6. 9. 2016 Nezapomenutelný, náročný a krásný. Mount Rainier!

Honza to nazval přesně. Na této hoře není nic malé, nízké ani krátké. Ani nevadilo, že jsme kvůli hlubokému sněhu a blížící se bouři nestáli na samotném vrcholu. Výstup to byl nezapomenutelný, náročný a krásný. A plný osudových rozhodnutí, při kterých by každý špatný úsudek ústil do slepé uličky, do velkého průšvihu. Prostě výstup all inclusive. Nezažil jsem mnoho podobných. Fotky jsou jen z míst a okamžiků, kdy to šlo...


4. 9. 2016 Věci, které nejde odmítnout

Je to stejné jako s koncertem Pink Floyd, představením v Metropolitní opeře nebo vánoční besídkou vlastního syna. Jsou prostě velké věci, které nejde odmítnout. Podobně to bylo s pozváním do helikoptéry v San Franciscu. Netradičně je tedy první série fotek z expedice Mt. Rainier/Baja ze San Francisca a navíc ze vzduchu. Fotogalerie z dalších částí expedice budou následovat.


25. 6. 2016 Kolik velryb nám zamává

Až když jsem balil a na hromadě věcí ležely vedle cepínů potápěčské brýle, tak mně to došlo. Bizarní kombinace: Mt. Rainier/Baja. Horolezecko-seakayaková symbióza. Slunce a mráz. Písek a sníh. Moře a led. Naděje a touhy. Jen společný jmenovatel je pořád stejný. Svoboda ve vertikálách i horizontálách. A především: Být on the road. Je vlastně jedno, jestli vylezeme. Je vlastně jedno, kolik velryb nám zamává svou ploutví. Dokud cestujeme, žijem'... Je to málo? Jak pro koho. On the road...


21. 6. 2016 Premiéra filmu z loňské Ameriky

Trvalo to rok. Jednu podařenou akci vystřídaly jiné a tak na střih filmu stále nezbýval čas. A když už video konečně bylo na světě, přišel velký "delete", protože to stále nějak nebylo ono. A stříhalo se opět od začátku. Jsem si ale jistý, že odvaha mazat a předělávat se vyplácí. Premiéra pro účastníky akce se koná 28. 6. v 18:00, sraz před Hostýnskou. Na webu bude video ihned po vyřešení autorských práv na hudbu. Zatím tedy, zejména pro účastníky, na vyžádání mailem.


16. 6. 2016 Fotky z cyklokurzu na Korsice

460 km na kole v hornatém terénu Korsiky, 23 žáků devátých tříd, dvě oslavy narozenin, azurové moře, kilogramy těstovin a rýže, pár pádů a odřenin, euforie ze 70 km královské etapy, odpočinek i dřina, vedro i zima, slunce i déšť. A poznání, že: „Kdo nevyjel Restoniku, není cyklista. Ale kdo ji vyjel víc než jednou, není normální! Fotogalerie zde...  


3. 4. 2016 Sbohem buďte vyjeté koleje aneb Toskánsko na kole

Sedíme nad mořem, zbývá pár minut do půlnoci. Doma si podává ruce české prase s čínskou pandou a náš nápad utéct před Velikonocemi v Česku do kraje vinic, slunce a renesanční krásy se ukazuje jako ten nejlepší na světě. Kytara, rum a refrén písně "Cesta na hranice" v tom nočním tichu nad mořem přesně vystihují, jak moc se nám nebude chtít zpátky. „Možná se vrátím, možná ne, kdo ví, těžko říci. Sbohem buďte vyjeté koleje, pumpy, kurvy a trpaslíci. Pár fotek, jako důkaz, že už jsme bohužel zase zpět v těch vyjetých kolejích...


11. 2. 2016 Pitztal - dvaadvacátý

Letos už po dvaadvacáté! - tradiční ukončení lyžařské sezóny na Pitztalu. Jako obvykle v sehrané partě kamarádů, rodin i partnerských dvojic. Akce je otevřená všem, ozvěte se.
Podrobné informace zde...


7. 2. 2016 Fotky z podzimního Nepálu

Fotky z Káthmándú a Solo Khumbu, tj. z trekové části letošní podzimní expedice v Nepálu najdete zde... Druhá část fotek - z lezení na Lobuche Peak - bude brzy následovat. Jen třetí část, fotogalerie z vrcholu Pumori, ta se jaksi opět odkládá na neurčito... Kdyby se ale naráz splnila všechna naše přání, nebylo by o čem dál snít a to by pak byla docela nuda.


5. 2. 2016 Jsme tolik svobodní, kolik plánů, snů, cest a cílů máme vůli uskutečnit

Jako vytloukat klín klínem. Expedici expedicí. Tu mezeru je potřeba vyplnit. Ne, potřeba je špatný výraz. Tu mezeru je fajn zaplnit. Mít plán je fajn plán. 1 + 1 po Pumori není nula, jak to chvíli vypadalo. Místo té nuly tam zase naskočila obrovská přitažlivost hor. Jsme tolik svobodní, kolik plánů a snů a cest a cílů máme vůli uskutečnit. Ta cesta se jmenuje Liberty Ridge. Hezká metafora v nejlepší možnou chvíli. Legendární cesta amerických hor a severních stěn. Expozice, aljašské počasí, topografické převýšení největší v kontinentálních USA. Vyšší než na K2. Jen 2 % lezců si vybírají na cestě k vrcholu právě Liberty Ridge. To všechno už je víc než důvod. Červenec 2016. Mt. Rainier...


13. 1. 2016 Korsika 2016

Destinace zůstává tradiční, ale program je oproti předchozím cyklistickým kurzům inovativní. Je to velká odvaha a risk měnit zavedené a osvědčené jen kvůli tomu, abychom my, instruktoři, nespadli po všech uplynulých zájezdech do rutiny? Uvidíme v květnu. Tradičně-netradiční cyklokurz Korsika 2016 je obsazen, lodní lístky nakoupeny. Informace včetně inovovaného programu jsou zde.


4. 1. 2016 Marmolada North Face + Via Attrezzata al Piz Boé

I když fotky jsou v opačném pořadí, než je uvedeno v nadpisu, nešlo nenapsat na první místo severní stěnu Marmolady. Hlavní plán letošního Silvestra a lezení, na které se nezapomíná. Směsice radosti, pohody a euforie, ale i zimy, expozice a obav z nebezpečného sestupu. Krásný závěr letošního roku. Via Attrezzata den před tím, lezená v tričku, to příjemně doplňovala. Jen se neumíme srovnat s tím, že jsme kvůli tomu nestihli všechny ty Menšíky, Dejdary, Bohdalový a chlebíčky.


3. 1. 2016 Jak na Nový rok, tak po celý rok?

V tom případě to letos nuda rozhodně nebude. Tady je soupis toho nejkurióznějšího z 31. 12. a 1. 1. v Dolomitech. Účastníci Honza V. a Honza B.: Vylezli jsme severní stěnu Marmolady. OK. Jenže zpátky slézáme celou svislou stěnu jak raci pozpátku po předních hrotech maček, protože jinudy to nejde. Utíkáme z hospody na Cinque Torri bez placení, když najedení zjišťujeme, že peníze zůstaly v autě pod kopcem. Schováváme se jako partyzáni za terénní nerovnosti, číšníci mají z terasy rozhled snad na celé Dolomity. Tankujeme nejdražší naftu v životě, litr za 1200 Kč. U italského automatu na tankování se totiž nejprve zaplatí, aby se až poté zjistilo, že za vložený obnos vykape pouze poslední půllitr paliva, který je v rezervoáru. Karma za útěk z hospody se tímto vrchovatě naplňuje. Proč ale ještě týž den zůstávám uvězněn uprostřed zmrzlého potoka? Taky stíháme vymrznout při autostopu. Novoročně vyfintění Italové v Audinách totiž nechtějí vyvézt dva nemyté horolezce k autu. Po hodině čekání nás nakládá pákistánský běženec. Je to znamení? Jíme na popelnici guláš z konzervy. A je nám skvěle. Takže: jak na Nový rok...

Panoramatické fotky z tohoto výletu už jsou zde. Zbytek fotek, lezeckých, bude brzy následovat.


1. 1. 2016 PF 2016

Jen veselé a příjemné zážitky ze všech cest a výletů po horách či po vodě a PF 2016, tentokrát z "letních" Dolomit, jak jsme je našli s Honzou na naší letošní silvestrovské cestě za sluníčkem a za lezením.
 


...:archiv starých příspěvků:...