Spreewald

29. května 2017

Původní plán lezení Stüdelgratem na Grossglockner se rozplynul stejně rychle, jak rychle se v předpovědi počasí pro Rakousko začaly milimetry očekávaných srážek měnit na jejich desetinásobky. Místo maček tedy nakládáme kajaky a vyrážíme opačným směrem - na sever. A objevujeme krajinu zaslíbenou mořským kajakářům, kteří mají k moři daleko, krajinu stovek průplavů, lagun, propustí, komárů a všudypřítomných nakládaných okurek, které jsou symbolem zdejších míst. Aby té přírody zase nebylo příliš, třetí den následuje přesun do domova evropské bohémy a punku v Kreuzbergu a Fridrichsheinu v Berlíně.


Valná hromada Outdoor teamu

17. května 2017

Podpisy stanov a zakládacích listin, to nejde udělat jen tak někde na zahrádce hospůdky. Ostatně z historie víme, do jakých průšvihů pak ty podpisy někde "U Kaštanu" vedou. A tak jsme všechny formality ohledně našeho cestovatelského a sportovního spolku zajeli vyřídit trochu dál. A jak se ukázalo, nebyl to vůbec špatný nápad. Fotky jsou zde...


Bushwick - street art, na který se nezapomíná

12. května 2017

Páteční odpoledne, odcházím domů ze školy. Míjím garáže v Blatovské. A jak procházím kolem děl malešických sprejerů, kteří neumí víc než čmáranice OMG a Made by Dicki, případně zničení nové omítky v domě naproti, vzpomínám na jeden krásný podvečer před pár dny mezi sklady v Brooklynu. Pojďte se podívat do čtvrti Bushwick, kde graffiti bez nadsázky přerostly v umění, na které se jen tak nezapomíná.


Velikonoce v NYC

23. března 2017

Nemá ani nejhezčí katedrály ani nejhezčí náměstí, o historickém jádru už vůbec nemůže být řeč. A přesto patří k nejkrásnějším. Město, kde samotáři nikdy nebudou osamělí a osamělí nikdy nemohou být samotáři. Letos už popáté a přesto znovu jako poprvé.


Pitztal - třiadvacátý

16. února 2017

Letos už po třiadvacáté! - tradiční ukončení lyžařské sezóny na Pitztalu. Jako obvykle v sehrané partě kamarádů, rodin i partnerských dvojic. Akce je otevřená všem, ozvěte se. Podrobné informace zde...


Mexico Baja - Robinsonův ráj

2. února 2017

Sám na liduprázdných ostrovech uprostřed tropického "akvária" Cortézova moře. Bez jediného člověka, bez signálu, bez možnosti dovolat se pomoci, když uštkne chřestýš, kousne tarantule, zraní rejnok, dojde Corona, sežehne Slunce nebo žralok prokousne kajak. A můj Pátek, Honza, jediná živá duše v okolí, zůstává vzdálen desítky kilometrů na pevnině s rozbitým kajakem. Strach z dlouhých kilometrů na moři i obavy z neznámého světa mořských příšer se však rozplynuly hned v prvních minutách po vyplutí. Vedle kajaku se najednou vzneslo nad hladinu asi 20 plachtících rejnoků. To není pohádka. Koukněte na záběry BBC, jsou ze stejného místa na Baja a přesně toto se odehrávalo. A také lachtani, doprovázející kajak na moři i budící mě v noci ve stanu, tuňáci, mořské jehlice, svítící plankton, čtvrtmetroví krabi a spousta velkých barevných ryb modrooranžových, proužkatých, žlutých - jako když zvětšíte ty rybičky z Hledá se Nemo. Fotky jsou z celého pobytu v Mexiku. Na kajaku toho moc fotit nešlo, když je člověk Robinson. Zvířátka nečekejte. Ty jsem si uložil na harddisk v hlavě. A příště si třeba vezmu podvodní foťák.


Dárek k Vánocům

12. prosince 2016

Po mnoha bezesných nocích s učebnicí kaskádových stylů a více než dvou měsících práce je hotovo. Web Outdoor teamu. Radost z dokončeného i radost, že náš léta fungující projekt má konečně střechu nad hlavou. Zaslouží si to. Design i html Made in Doma. Možná s drobnými nedostatky, každopádně bez stažených šablon, bez vypůjčených kódů. V lezení by se tomu řeklo On sight. Poctivě a bez jištění shora...

„S hlavami v oblacích, ale nohama pevně na zemi. Outdoor team.”


Rafty ve Veltrusích

18. listopadu 2016

Koupání v listopadu? Ve Vltavě? Na divoké vodě? Se čtyřiceti dvanáctiletými dětmi? Proč ne. Škola hrou. Tak to přece říkal už Jan Ámos. Ale byl on vůbec někdy na raftu? My ano... Fotky z listopadového vodního i podvodního dobrodružství najdete zde. A ještě velké poděkování kamarádům z Adrenaline Centre! Díky.


Ze severu na jih

10. listopadu 2016

V USA včera zvítězil hulvát, populista a xenofob a české zpravodajské servery už řeší, jestli to přinese Česku zlevnění vánočních dárků. Ach jo. Zůstávám tedy aspoň pomyslně v srpnových krásných amerických časech, kdy jsme při přesunu z Rainieru do Mexika projeli od severu na jih obrovský kus této skvělé krajiny.


Od mobilů a počítačů

7. října 2016

Nevím, jestli by kamarád a instruktor z právě skončeného kurzu souhlasil s citací z jeho hezkého mailu vč. uvedení jména. Tak to nechám bez podpisu. Ale skoro jsem si jistý, že podepsat pod následující slova by se mohl úplně každý z nás, kteří jsme letos s dětmi byli: „...Přál bych si, aby tohle dělaly i ostatní školy. Aby navracely děti k přírodě a ke sportu. Aby je trhaly od mobilů, počítačů a učili je, řečeno metaforicky, 'lézt po stromech'...”

Fotky z letošního outdoorového kurzu jsou zde...


Streets & Art & Street Art

14. září 2016

Na některá místa musí jet člověk poosmé či podesáté, aby konečně přestal fotit to, co ostatní turisté. A tak je další série fotek z letošní expedice posbíraná mezi hippies v Haight v San Franciscu, na stěnách domů v bezdomovecké Shannon Street tamtéž, ale i v luxusních čtvrtích Seattle, Los Angeles či na Venice Beach. A ta poslední fotka, to jsou dětské boty, které ztratily svého malého majitele uprostřed studentského kampusu na proslulé Stanford University.


Nezapomenutelný, náročný a krásný. Mount Rainier!

6. září 2016

Honza to nazval přesně. Na této hoře není nic malé, nízké ani krátké. Ani nevadilo, že jsme kvůli hlubokému sněhu a blížící se bouři nestáli na samotném vrcholu. Výstup to byl nezapomenutelný, náročný a krásný. A plný osudových rozhodnutí, při kterých by každý špatný úsudek ústil do slepé uličky, do velkého průšvihu. Prostě výstup all inclusive. Nezažil jsem mnoho podobných. Fotky jsou jen z míst a okamžiků, kdy to šlo...


Věci, které nejde odmítnout

4. září 2016

Je to stejné jako s koncertem Pink Floyd, představením v Metropolitní opeře nebo vánoční besídkou vlastního syna. Jsou prostě velké věci, které nejde odmítnout. Podobně to bylo s pozváním do helikoptéry v San Franciscu. Netradičně je tedy první série fotek z expedice Mt. Rainier/Baja ze San Francisca a navíc ze vzduchu. Fotogalerie z dalších částí expedice budou následovat.


Kolik velryb nám zamává

25. června 2016

Až když jsem balil a na hromadě věcí ležely vedle cepínů potápěčské brýle, tak mně to došlo. Bizarní kombinace: Mt. Rainier/Baja. Horolezecko-seakayaková symbióza. Slunce a mráz. Písek a sníh. Moře a led. Naděje a touhy. Jen společný jmenovatel je pořád stejný. Svoboda ve vertikálách i horizontálách. A především: Být on the road. Je vlastně jedno, jestli vylezeme. Je vlastně jedno, kolik velryb nám zamává svou ploutví. Dokud cestujeme, žijem'... Je to málo? Jak pro koho. On the road...

CESTA

JAKO
příběh

Vlastně se nemusí jezdit ani nikam daleko. Podstatou dobrodružství "On the road" není objevování nových krajin, ale cesta jako příběh, stav mysli.

Nálady, pocity a zážitky, které do sebe zapadnou v ideální harmonii. A radost z jejich spolusdílení.

Snem horolezců je dosažení hory jako cíle. A jak je to, když cílem není hora, ale především ten zážitek, pocit, vnitřní radost?

LOST

HORIZON
Ztracený obzor

Ztracený obzor – Lost Horizon symbolizuje v legendární knize Jamese Hiltona fiktivní nádherné místo, ráj na zemi, bájné údolí uprostřed hor.

Zázrak, kde neplatí pozemské zákonitosti, vše plyne v naprosté pohodě, blaženosti, úzkém spojení s přírodou. V odloučení od zmatků civilizace. Kniha je o hledání tohoto ráje.

O hledání místa, kde se život prožívá v celé jeho košatosti, v lásce, v pozitivním myšlení, toleranci, štěstí a harmonii.

Utopický ráj je ukrytý v těch nejnedostupnějších končinách hor. V nejnedostupnějších končinách duše.

…I my odcházíme tento ztracený obzor hledat. Expedice pro nás není jen výpravou na vysoký kopec. Cílem není postavit se na vrchol.

Možná odjíždíme hledat i sami sebe. Možná jsou naše výpravy pozastavením se a zamyšlením, jakým směrem vlastně dál.

Máme za sebou už hodně expedic. Úspěšných. Úspěšných nejen výstupy na vrcholy, ale především průběhem a atmosférou uvnitř týmu.

Úspěšných zážitky i tím, co jsme se naučili a poznali.

Přesto nás mnohokrát přepadla otázka, jakou cestou pokračovat.

Možná tím vykročením novým směrem bylo, že odjíždíme jen ve dvou. Trochu vzpoura proti mašinérii velkých expedic, které nyní obklopují většinu atraktivních kopců.

A trochu návrat ke svobodnému vandrování přírodou, kterým jsme kdysi začínali.

Dosažení, zdolání vrcholu nehraje hlavní roli.

Důležité není zdolání, ale zdolávání. Důležitější je cesta, ne cíl.

S tím vědomím a klidem odjíždíme na naše poslední expedice.

Jako dvojka nerozlučných parťáků. Odjíždíme najít nebo dosáhnout náš ztracený obzor. Lost horizon.