Redakce Horolezeckých novin: Jana Hanzlíková
PUMORI/PRAHA 25.října /Jan Vesták/ - Ahoj všem z Namche
uprostřed zasněžených Himalájí. Hlásím se po sestupu do bezpečí, všichni
jsme živi a to je po posledních 10 dnech v podmínkách, které nám letos
Himaláje připravily, víc než dost. Na samotný vrchol - ač jsme byli na
dosah - jsme bohužel nedolezli. Hora nám poslední týden, kdy jsme se
pokoušeli o vrchol, připravila taková dobrodružství, že jsme se z toho
ještě nestačili doteď vzpamatovat. Tím se omlouvám všem, kteří nám
"vrchol" přáli a drželi palce. Nás to mrzí dvojnásob, protože víme, jak
málo scházelo. Měli jsme za sebou technicky nejtěžší pasáže (často 80 stupňů lezení v ledu ve fantastický expozici nad 6000 m ve východním pilíři), postavili a zásobovali jsme jednotlivé výškové tábory, unikajíc lavinám (naposled s Petrem jen asi o 30 m...) jsme všechno zafixovali a mezi 5400 m a 6500 m, kde jsme celý měsíc vegetovali, jsme se cítili velmi dobře aklimatizovaní a ve skvělé kondici. 16. 10. jsme se s Petrem jako "favorizovaná" první dvojka měli vydat k vrcholu. A přesně následující den začala v celé oblasti Solo Khumbu kalamita, kterou místní 20 let nepamatují.
Několikadenní sněhová bouře, vichřice, neskutecně drsné podmínky, kdy jsme se v noci dusili v zasypaných stanech až po střechu, přes den jsme je střídavě drželi před větrem a vyhrabávali a děsili se, která lavina nás vezme s sebou do údolí. Odříznuti od světa, každý krok ze stanu končil po pás ve sněhu... Tři nekonečné dny beznaděje, kdy jsme se nejen těžce smiřovali se ztrátou všech nadějí na vrchol, ale kdy jsme nevěděli dne ani hodiny, co s náma bude dál. Přišli jsme o spoustu materiálu, všechny stany ve výškových táborech buť roztrhal vítr nebo jsou včetně našich věcí rozneseny vichřicí po okolních kopcích.
Všechny expedice v okolí (Pumori - západní hřeben Norové a Kanaďani, Everest, Makalu, Ama Dablam) skončily neúspěchem a sbalily to jako my. Na Sisha Pangmě dokonce lavina smetla předsunutý base camp a zabila tam lidi. Na Cho Oyu podle našich zpráv vylez jen jeden človek a to místní šerpa a navíc tzv. Cestou jaků, což je chození s hůlkama... Doufáme, že lepší situace panuje na Dhaulagiri na expedici u Ryby a Pepína Morávka, s nimiž jsme před našimi odlety do hor čile spolupracovali v Káthmándú v baru "Tom a Jerry"...
Takže takhle vypadá stručný průběh posledních týdnů, vrcholu je nám děsně líto, přesto jsme si s Petrem skvěle zalezli, užili si fantasticky krajiny v těsném sousedství Everestu, získali spoustu nových zkušeností a známých a živi a zdrávi se vracíme do Káthmándú. Což je v současné žalostné situaci, ktera tady letos panuje, nejdůležitější. A zážitků, které se nezapomínají, je opravdu dost.
Díky celé popsané situaci v oblasti je teď v Lukle asi neskutečný zmatek ohledně odletů do Káthmándú, takze absolutně netuším, kdy se probojujeme do letadla z Lukly. Ještě jednou všechny moc zdravím.
Honza Vesták
Počasí si s námi pohrává
PUMORI/PRAHA 11.října - 6.10. jsme v základním táboře. Nemáme žádné problémy s výškou ani se zdravim, vypadá to, že jsme velmi dobre aklimatizováni. Je zde děsně sněhu, cesta je těžká, pořád padá nový sníh, je ho tam do pasu. Jsme tu jen jediná expedice, takže všechno fixujeme sami, pravděpodobnost úspěchu je v těchto podmínkách mizivá. Už máme postavenou jednicku, uvidíme, co dál. Kolem 20.10. se pokusíme o vrchol. Ozvu se hned jak to pujde, všechny moc zdravím.
Honza Vesták
P.S. Je 8.10., vrátili jsme se právě po noci strávené v jedničce (5800m) v pořádku, chystáme se stavět dvojku. Konečně skončil monzun, není ani mráček na obloze, hurá.
Krásná Pumori
PRAHA 14.září - Kráska Pumori, 7145 m vysoká hora ležící v
sousedství nejvyššího vrcholku světa, Mount Everestu, na hranici mezi
Nepálem a Tibetem v závěru údolí Solo Khumbu, už celý jeden rok nedává
spát horolezcům Janu Vestákovi a Petrovi Malému. Nyní jsou dva čeští lezci
členy osmičlenné mezinárodní expedice usilující o tuto horu. Výpravu
organizuje polská horolezecká agentura Patagonia, kterou vede známý polský
horolezec R. Pawlowski (stanul na vrcholu 8 různých osmitisícovek - Nanga
Parbatu, K2, Everestu, Makalu, Annapurny, Lhoce a dalších, přičemž na
vrcholu nejvyšším - Mount Everestu, stanul letos na jaře již
potřetí).| Ta hora je krásná. Je to určitě jedna z nejhezčích hor na světě. Dokonalost linií. To musí uchvátit každého, už jenom z pohlednice. |
Jan Vesták (28 let) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK, obor učitelstvi, nyní šestým rokem učí na 2.stupni základní školy v Praze 10 přírodopis a chemii. "Nejblíž mám díky svému vztahu k horám pochopitelně ke geologii. Snažím se své žáky tahat po všech možných končinách Alp na geologicko-turistické akce. Naposledy jsme byli v Dolomitech a na Dachsteinu. Za 'největší' pedagogický úspěch považuji fakt, že se mi na školním výletě podařilo v Srbsku (u Prahy - pozn. redakce) vytáhnout skoro polovinu své třídy, která nikdy nelezla, cestou 'Hromy blesky' (cca 5+). Pochopitelně za přísného utajení před některými zodpovědnějšími rodiči."
Petr Malý (24 let) je zaměstnán v pražské dodavatelské firmě s ruskou účastí. "To nám velmi usnadnilo veškeré jednání při zařizování dopravy lezeckého materiálu do Nepálu," pochvaluje si Jan Vesták. "Zaměstnanci Aeroflotu nám díky tomu a Petrovým mafiánským trikům vyšli maximálně vstříc."
Máte nějakou zkušenost s velkými kopci? A jakou?
"A co jsou velké kopce? Zvlášť dnes, kdy - než se drápat normálkou v davu na osmitisícovku - bývá mnohonásobně hodnotnějším výstup na nějaký nižší, ale těžší kopec? Tudy asi dnes vede cesta, to není nic nového. Vím, že to moc nekoresponduje s tím, proč tedy jdeme na Pumori, ale ještě se k tomu vrátím. Takže zkušenosti s velkými kopci v Alpách by snad byly a s velkými kopci v Himalájích snad od příštího měsíce taky budou. Co se týče výšky, máme zkušenost jen do 6500 m. Celou akci bereme jako výukovou záležitost, která nás buď vyškolí a příště se odvážíme na nějaký hodnotnější výstup, nebo dostaneme za uši, vykašlem se na to a začneme se konečně kamarádit s těmi, co tráví život gymnastikou na překližce. Ale to bych děsně nechtěl."
Jak jste se dostali k Pumori?
"Ta hora je krásná. Je to určitě jedna z nejhezčích hor na světě. Dokonalost linií. To musí uchvátit každého, už jenom z pohlednice. To je ten důvod. Navíc ji fantasticky obléhají Everest, Nutpse a další giganti kolem. Dnes je to bohužel velmi komerční hora. I když i na ni se dá vystoupat velmi "nekomerčně" - viz prvovýstup Leopolda Súlovského a Zdeňka Michalce.
Už při první návštěvě Solo Khumbu nám oběma s Petrem bylo jasné, že se sem jednou musíme vrátit. Ta hora je prostě magická. Uplynuly 2 roky, než jsme si opět troufli své zaměstnavatele požádat o dvouměsíční volno a začali plánovat.
Původně jsme chtěli uspořádat samostatnou českou expedici, později se naše plány přesunuly do úplně jiné oblasti Nepálu, a nakonec po vysilujících a nekonečných jednáních a zařizování, které nás stálo spoustu nervů, jsme se vrátili k původnímu plánu a dali se dohromady s Riszkem Pawlowskim z Polska. Je to jeden z nejúspěšnějších současných polských lezců ve vysokých horách. Podařilo se nám domluvit, že můžeme na kopci operovat jako samostatná dvojka - čímž bychom unikli celé té expediční mašinérii. Poslední domluva ještě vše poupravila. Pokud budou naše síly stačit, měli bychom se spolu s Riszkem spolupodílet na "přípravě kopce", tj. pomoci pokládat fixy atd., čímž jsme se snad alespoň trochu vymanili z celého toho komerčního soukolí. Určitě si nenecháme ve výškových táborech nosit ráno čaj do stanu a podobné blbiny, jako kdybychom byli nějací klienti na komerční expedici.
Takže pokud budeme mít dost sil, pomůžeme na kopci, a když ještě síly zbydou, snad se někam i doškrabeme. Původně plánovaný alpský styl asi vezme za své, ono to s ním ani na cestě, kde člověk není sám a úplně bez fixních lan, moc nejde. Ale vše je v podstatě v našich rukách."
Jak jste se na Pumori chystali?
"Organizačně nás to stálo přes 200 e-mailů, faxů a další korespondence, rok nervů a příprav, kdy jsme jen čekali, z které strany přijde zase nějaký zničující zásah, který nás v přípravách opět vrátí na startovní čáru.
Co se týče tréninku, nějaké běhání, plavání a lezení tam bylo, hospod taky během přípravy padlo pár, takže snad jsme jakž takž připraveni. Koneckonců doufáme, že platí heslo Poldy Súlovského, že '...takhle vysoká hora se neptá, co jsi dělal poslední měsíc nebo rok, ale co jsi dělal celý život...', tak uvidíme. Myslím, že jsme se zatím tak úplně 'neflákali'."
| Všem dalším cestovatelům do Nepálu oba čeští horolezci vzkazují: "Cena letenek do Káthmándú s Aeroflotem je fantastická. Jak budou vypadat služby a bezpečnost poreferujeme po návratu." |
"Celý výstup je lezení ve sněhu a ledu. První část výstupu, asi do 6500 metrů, je výstup mezi séraky po ledopádu, který spadá ze sedla, podmínky jsou velice proměnlivé, záleží na množství sněhu. Toto je asi klíčové místo výstupu, zde hrozí objektivní nebezpečí pádu ledu nebo lavin a staví se zde dva tábory.
Z dalšího tábora v sedle vede výstup dál po hřebeni až na vrchol, terén už je lezecky lehčí, i když i zde je minimálně jedno místo obtížnějšího charakteru. To se mimo jiné stalo osudným dvěma slovenským horolezcům před dvěma lety.
Samozřejmě nesmíte zapomenout, že i středně těžký terén se ve vysoké nadmořské výšce stává velmi exponovaným.
Půjdeme klasickou výstupovou cestou, tj.jižní stranou do sedla a pak východním hřebenem na vrchol. Zda bude dán prostor nějakým novotám se rozhodne až na místě podle možností a ambicí jednotlivých účastníků. Sám za sebe bych to viděl velmi skromně. Lákavé to je, ale je mi jasné, že i na normálce toho budeme mít až nad hlavu... Vše samozřejmě také záleží na přístupnosti styčného důstojníka a na šikovnosti, s jakou bude celá cesta popsána v 'climbing permitu'."
Znáte se s ostatními členy expedice?
"Částečně se známe s Rizskem Pawlowskim, na ostatní se těšíme do Káthmándú."
Takže ať se vám to vydaří, dokážu si představit, jak se těšíte...
"Díky, ozveme se, jak jen to půjde. S tím těšením se přiznám, že když jsem odlétal do Nepálu na trek, těšil jsem se nesrovnatelně víc. Teď je v tom přeci jen hodně neznámého, trochu strach a tréma, ale vím docela jistě, že vystoupením z letadla, až na nás dýchne ten skvělý káthmándský smog a obklopí nás davy usmívajících se žebrajících dětí a neodbytných taxikářů, tak že to ze mne všechno spadne. Největším problémem na těchto akcích je pro Čecha, podle mého názoru, smířit se v případě neúspěchu s tou hromadou těžce ušetřených peněz, které vyletí komínem, umět najít a hlavně umět nepřekročit tu správnou mez, kdy se akce začíná stávat hazardem s vlastním životem, kdy začíná jít o kopec za každou cenu. A to už není o lezecké vyspělosti, ale o psychické. A ta je možná důležitější. Snad se nám ji podaří nalézt, nebo možná neztratit. Koneckonců úspěšná expedice není ta, která vyleze, ale která se v pořádku vrátí... Ahoj zase v Praze."
(Horolezecké noviny děkují za e-rozhovor)
září/říjen 1999
mezinárodní expedice
(s účastí dvou českých horolezců)
cíl: výstup klasickou cestou
S tím těšením se přiznám, že když jsem odlétal
do Nepálu na trek, těšil jsem se nesrovnatelně víc. Teď je v tom přeci jen
hodně neznámého, trochu strach a tréma.
